Já živel - Peddy 33

Jestli mě život něco naučil, tak neodcházet bez rozloučení. Jestli mě život něco naučil, tak nesedět doma na zadku. Jestli mě život něco naučil, tak respektovat své pocity. Jestli mě život něco naučil, tak že nestačí předurčení. Jestli mě život něco naučil, tak že nemám nikdy litovat. Jestli mě život něco naučil, tak mi to prosím řekni jen Ty.

Každý večer, když ukládám se k spánku, doufám, že se probudím do jiného světa. V každém snu cítím sílu mého léta a ráno se vzbudím pomocí zlého vánku. Každý den co den věřím, že se to splní, že se ráno probudím  někde bez bolesti. Že už se konečně zbavím té posedlosti, že už nebudu snít a zákopávat jen o ní.

Je to těžký, těžký, neúnosný. Bolí tě nohy? Tak choď pěšky. Je to těžký těžký, šílený. Neudýcháš běh? Vem si běžky. Je to neskutečný, neskutečný, reálný. Už chápeš? Překážky jsou !užitečný! **********

Utápím se postupně ve sprše, když nedokážu zastavit myšlenky. Doprovází je zdání, že stále nerozumím té mrše. Před ní se schovávám, ale ona si mě vždycky najde. Před světem asi vážně neuteču, ale proč stále prohrávám?! Kapky se roztékají, roztékají se kolem mého srdce. Zavírají mě v bublině a slova mi nic neříkají. Vstávám znovu a znovu, nevím, jak nalézt mír. Padám dolů až do dolů, už zas sněží a  mně další roky běží.

Prostupující rezavé hřebíky, nevnímám pak ani pravé slavíky. Týrají již nefunkční mozek a duši, neznám obranu natož protijed. Stékající poslední kapky vody, nezapomínejte sbírat naše body. Absurdní informace pro moje uši, drobečky, které někdo nedojed.  Vlastní problémy už jsou mi cizí, musím uprchnout z této zlé destinace, jinak mé vzpomínky štěstí zmizí. Povstaň spálené sebevědomí, ty hrdosti opusť cizí ordinace, ať mě ovládne plné vědomí.

Můj nepravidelný tlukot srdce Moje nervozitou roztřesené ruce Má nestabilita nálady To jsou jasné příznaky choroby, která postihuje i ryby v řece. Můj poblázněný tep Nedočkavě přešlapující step Chvění celého těla Dělám věci jiné než bych měla, už poslouchám dokonce i rap. Podlamující se kolena tíha citů tlačí na ramena. Čistý srdeční průstřel střet pohledů,  prosím už mě zastřel. Zklamání  nebo  sladká odměna? ♥

Jen teď a tady, nic jiného nemáme, nefunguje poslouchat cizí rady. Nic nás nezastaví, žádné zákazy, srdce vždy bude magnetem i přes odpor další nákazy. Zkusme chvíli vypnout domněnky, protože jedině tak jsme schopni sbírat pomněnky.

Nevíme co s životem ... přemýšlíme dlouho do noci o tom co tu děláme. Nevinně vzhlížíme ke hvězdám, jestli nám byl osud sezdán. Nevíme ani co s načatým večerem ... přemýšlíme tak dlouho,  až usneme v myšlenkách.

Mikuláši stav se prosím u mě, slibuju, že zpívat budu umět. Uvařím ti kaši s medem. jen počet čertů nahlaš předem. Slibuji, že už budu poslouchat rodiče. a taky už nebudu zapomínat na klíče. Tak mi prosím sladkost naděl a ať dostaví se i sám anděl.

Letmý střet očí Uhýbání Nekonečné splynutí Lítost když někdo brečí Porozumění Zásah do srdce Strach z kontaktu Otázka sebevědomí Společné vzpomínky Obdivování Nenávistné plamínky Nepochopení ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, Rovnost bytí """"""""""""""

Když mě něco zaujme mám sklon říct Jémine Jémine... Je to jen sen?  a co když se to nestane... Ale někde hluboko vím, že mě to nemine. Když mě něco pohltí, mám pocit, že mě nechytí... Nechytí ... Nedoženou... I když mají problém s mojí změnou ...

Život nás pálí a mrazí, vždy když jsme jenom nazí. Problém je ten, že právě jedině tehdy, máme duši v rovině. Životem plujeme a plachtíme, vždy když něco nového zjistíme. Problém je ten že to dávno víme dobře, jenže to myslí nevidíme. Živí jsme mladí i staří, vždy když se nám především daří. Problém je ten, že právě když jsme v koních, ze selhání druhé viníme.