Já živel - Peddy 33

Ať jedu polem nepolem, všude zlato nezlato. Zprava zleva ze všech stran, už nevidím ani stan. Pro někoho zlatý důl pro někoho zdraví půl. Všechno pozlacuje pylem, bionafta, dnes je módním stylem. Ať koukám či nekoukám, teď se skrz ní protloukám.

Lepší je být kritizován za své štěstí, než být obdivovaný a milovaný za své neštěstí. Aneb buďme tím, kdo jsme a ne tím, koho jen „potřebují ostatní”.  „Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“   Mark Twain

Říká se, že v nouzi člověk pozná přítele. Kdy ale opravdu poznáme sami sebe? Já mám pocit, že si začneme všímat konečně sami sebe, když vypadneme z toho každodenního koloběhu. Je to divné, ale někdy si stačí jít lehnout dřív než před 12 tou hodinou...:D  Jednoho dne, když už jsem měla na konci jednoho semestru všechny zkoušky za sebou (úspěšně či neúspěšně), jsem si řekla, že by bylo fajn začít chodit spát zase "normálně". Když už se nemusím po nocích učit, tak bych mohla v noci třeba taky spát. Dala jsem si sprchu, zalezla do postele a pustila si jeden díl seriálu. Kupodivu jsem v 10 zavřela noťas a rozhodla jsem se, že usnu.

Když si uvědomíme, že si můžeme ublížit jen my sami, dojdeme k závěru, že se ve skutečnosti nevystavujeme nebezpečí, ale pouze soudíme sami sebe více, než nás samotné soudí svět. „Budeš tedy soudit sám sebe (...) To je to nejtěžší. Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý.” Antoine de Saint-Exupéry

Jiný pohled, jiný příběh, vše se skrývá pod tou rouškou názoru. Tvoje vize, moje story, krok vpřed a otázky jsou na obzoru. Mezi přáteli jsem kliďas říkají, že někdy až moc. Doma zpívám jenom nahlas, hořčík beru vždycky na noc. Mezi hráči prý jsem střelec, ve vztazích jsem nevyzrálá. Doma žiju jako herec, ikdyž nejsem, co jsem hrála.