Já živel - Peddy 33

Chodíme po lese, nevnímáme krásu. Krásu, která je zranitelná, nemá ochránce. Poskytuje nám vše k přežití a my řešíme rasu, Řešíme původ, a divíme se té skládance. Vždyť, lidstvo je složené z různých osob, je to jedno, když předchůdce všech byl lidoop. Kam se ten svět řítí, bez jídla budem v řiti. Soudíme se navzájem, hele ten udělal tohle a ten tohle. Byt nebo radši pronájem? Jsme si rovni, tak ber na to ohled.

Jo demokracie je asi u nás stále ještě ”demo” demokracie, platí totiž stále heslo: Drž hubu a krok. „V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.” Marcel Pagnol 

Jak je známo, rodinu a sousedy si nevybíráš. Přesto je lze postupem času ovlivnit. „Přítel vás může mít rád pro vaši inteligenci, milenka pro váš půvab, ale rodina vás miluje bez důvodu... a přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina.” André Maurois

Říká se, že moudří lidé volí slova s rozvahou, asi na tom něco bude, když ukecaní dostávají hysterické záchvaty třeba jen v obchodě z vysoké ceny zboží. Né vždy platí, že mlčení znamená souhlas, když nedostaneš odpověď hned znamená to, že je to pro druhou stranu důležité a začne o tom přemýšlet. „Blázen mluví, chytrý naslouchá.” Africké přísloví, Etiopie

Každý člověk je jiný jednak vzhledem, ale hlavně postojem k životu. „Velikost člověka se nedá měřit jen centimetry od temene k patě. Je totiž trojrozměrná. Určuje ji hloubka duše, šířka srdce, výška intelektu.” Vlastimil Brodský 

Když očekáváte, že přes veškeré nadšení z toho člověk vycouvá nemáte se ani sílu zlobit. Zas na to doplatím, tím že místo jistoty zvolím bolestnější novou cestu. Pak cítíš, že dotyčný neříká pravdu a zase se vymlouvá, nemam sílu už mluvit. Zas své srdce podplatím, tím že si to opět vyžeru sám a zahodím záchrannou vestu.

Před tím než to vzdám, zkusím to. Všechno do toho dám. Vyjde to? Než začnu soudit, informuji se. Nechci jen prudit, snažím se.

Dojít k vnitřnímu klidu, je nezodpovězenou otázkou po staletí. Nelze dojít toho cíle, jde o to kdo nejdále doletí. Vnitřní klid není stav, je to cesta za něčím, čemu věřím jak slepý had. V tom jediném se předčím.

I kdyby nebylo na chleba a my museli mluvit jinou řečí, stále platí pravidlo, že největším nepřítelem jsme my sami. „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.” La Rochefoucauld François de

Taková normální debata při hodině: Já:  „Radko? Co to je?! (ukazujíc na „kosočtverec” v sešitě na Aj)” Radouš:  „Co? Já se o tvůj sešit nestarám...” Já:  „Radouši!!! CO TO JE?!” Radouš:  „Jo todle. No vidíš co sem z nebe spadlo!” :D Já:  „ Ach jo.” ________________________ Radouš = Radka Já = Peddy

Každý den se ptají, co bylo ve škole. Volají ti na mobil když jedeš na kole. Když něco děláš, musíš to udělat jejich správným způsobem. U kompu potřebují asistenci a musíš vědět, co mají zrovna zalubem. Vždy když děláš něco svého, zrovna potřebují tvou pomoc. Jednoznačně jsi nejlepší dítě, protože jsi přece jejich. Sami to dělají, ale vtloukaji ti do hlavy, že nemáš jíst na noc. Neuvědomují si tvůj věk a že už dokážeš dělat věci bez nich. Tvoji rodiče jsou zkrátka vyjímeční, jelikož mají o tebe neustálý strach. Vždy pomohou, když cítí tvůj krach, tak buďme jim za to trochu vděční.

Když klekne věc za kilo, tak s tím počítaš, stejně to nic extra nebylo. Když ale klekne věc za litr, tak si zanadáváš a napočest zvedneš půlitr.

Nejsilnější je ten, co má skvělý tým, težko na tohle vymyslím dobrý rým. Není nic sladšího než společné vítězství. Každý do toho dá vše, tím zesílí přátelství.