Já živel - Peddy 33

běžný rozhovor během přestávky o právě konzumující svačině: Já: „Proč jíš oloupaný jabko?” Radouš: „Protože jsem myslela, že je lepší.” Já: „Jsi blbá ? Tím si oloupala všechny vitamíny.” Radouš: „Proto jsem si vzala ještě jabko se šlupkou. Já jsem připravená na vše.” Já:  „Jasně... ( to je logický) :D ” ________________ Radouš = Radka Já = Peddy

rozhovor před vyučováním: (Anet samozřejmě pijící svoji každodenní dávku kávy) Během svého vášnivého monologu najednou Aneta prohlásí: Anet: „Tvl teď jsem si poprskala kafem zemědělství!!” Já: „No aspoň to máš pohnojený ” ____________________ můj mozek ráno fakt perlí...;)

při hodině matiky vysvětluji Radoušovi postup u příkladu: Já: „...no a za to „n” si dosadíš jiný PÍSMENO.” Radouš: „Jasně! Takže třeba TŘI ?” Já: „Tak určitě, když je to písmeno že?!” ___________________ Radouš = Radka Já = Peddy

Sedím se skvělou spolusedící, a tak z našich proudů myšlenek vnikají někdy i docela vtipné situace a hlášky. při hodině angličtiny Radoušův výkřik do tmy: Radouš:  „Vypíchni mi oči, utrhni mi ucho.” Já:  „Hm a už bude ticho.” _______________ Radouš = Radka Já = Peddy

Každý jsme dostali jenom jednu šanci tak jdi a bojuj za to co opravdu chceš. Není žádné příště, je to jen teď a tady, protože žádná chvíle není obyčejná. Kryštof - Střepy

Jsou věci které nepřekousnu, ikdyž musím. Jsou věci o které zakopnu, ikdyž je vidím. Jsou věci které přijímám, ikdyž je nepochopím. Jsou věci o které se zajímám, ikdyž je nelovím.

Proč vždy nechávám věci na poslední chvíli? Doháním vše co se dá. Proč je osmička znamení síly? Vždyť je prostě jen sudá. Proč to nejde když chci? Moje vůle je silná. Proč nejsme všichni raci? To je snaha marná.

Jede jede drncá, sedí v něm i Venca. Projíždí údolím, ale už netopí uhlím. Jezdí dnes už ekologicky, má zas zpoždění jako vždycky. Koleje lemují krajinu, jako vítr sněžnou peřinu.

Do lednice chodíme jen ze zvyku, často se ulejváme z tělocviku. Facebook čekujem každou hodinu, lepší než poslouchat němčinu. Vždy jsme nejchytřejší, historky děláme barvitější. Žebráme žvejkačky od kamarádů, ikdyž jich máme s sebou hromadu. Mluvíme sprostě jako dlaždiči, samozřejmě ne před rodiči. S kamarády si nadáváme, čím se skvěle bavíme.

Lidská hloupost je nekonečná, nenejadeš její hranice. I ta nejslušnější malá slečna, se směje už jen z tradice. Záchvaty smíchu jsou nebezpečné, protože někdy mohou trvat věčně. Vidět, jak se někdo smíchem klátí, a vědět, že už s ním puberta nemlátí.

Vím že jsem exot, před barákem peugeot, Neznám složenky, prachy tahám z manželky. Nechápu smysl výročí, sudy piva nosím v náručí. Největší událostí je fotbalový zápas, koupený nůž si dávám vždy za pas. Řešení politiky, nechávám pro hipíky. U voleb podporuju Topku, aby Zeman dostal stopku.

S kolem jezdím po dvoře, na louce i v oboře. Přehazuju raz a dva, občas mě stihne závada. Vše hned hravě vyřeším a stanu se chytřejším. Moje kola se stále točí, až mě z toho slzí oči.

Podle mě bezchybný člověk musí být znuděný a nemá žádnou motivaci. Když všechno umí nemá vůli se dál zlepšovat, proto často nepochopí smyl života. Takže člověk s nedostatky je vlastně dokonalý, a proto se lidé milují. „Podle mých zkušeností mají lidé bez nedostatků také málo předností.” Abraham Lincoln

Já...,já...,já... Já jsem jiný, jsem silný, jsem věrný. Jsem..., jsem skromný, Jsem..., nejsem neomylný.

Jsem tělo bez duše jako šíp bez kuše. Jsem bezhlavý rytíř, gejša co nemá vějíř. Jsem vlk co má hlad, vševěd co nemá rad. Jsem vyžvejkaná žvejkačka, praktická jako česká stíhačka. Jsem zářivý stín jak korodující cín.

Po silnici jezdí, jezdí, někdy se i potká se zdí. Však zásadní je bezpečnost, ač helma není povinnost. Helma, rukavice a reflexní pásky, důležité je aby mu nevlály vlásky. Rychlost v krizi rozhoduje, jestli cyklista pád přežije.

Až přijde zimní čas, a mě zešediví vlas, pak vrátí se to kouzlo Vánoc, co má na svědomí zimní noc. Ta atmosféra zimy, co spojuje rodiny, nikde nevzniká ani nezmizí. Jen lidé už si nejsou cizí. S šedivými vlasy a s propadlými pasy, přijde snad vytoužená soudnost, časem mě zachvátí i moudrost. Sněhulák hlídá dveře, děti sledují zda je otevře. Ježíšek, ten je očekáván a je do jeslí pokládán. Pak náhle zazvoní zvoneček, všichni dostanou už dáreček. Stromeček ten večer svítí celou noc, a snědeného cukroví není nikdy moc. Tohle vše jsou pro mne Vánoce, kde nesmí chybět sladké ovoce. Vždy mi plyne čas nějak zpomaleně, jako když se směje novorozeně. Sníh je momentálně vzácnost, a mráz je považován za cnost. Počasí je proměnlivé a teď se mění, sníh není, tak zůstává jen zimní snění.

Vím že moje rodina není ideální, ale že je na tom špatně se vztahy, mi nesdělili ani výstupy teatrální. Připadám si jako oběť mezi vrahy. Lidé se mi smějí za mé pomalé myšlenky. Je mi jedno co si o mě myslí, protože jejich blbé poznámky, jsou potřebné jako hračky z jeslí.

Nikdy není pozdě, ale ani brzo. Prožij každou minutu, ikdyby mrzlo. Nikdy nevíš, kdy kdo skončí, ani svoji smrt nemůžeš předvídat. Proto neztrácej čas a nenech svoje ústa jen povídat. Konej a buď  šťastný, protože jedině tak si tě bude pamatovat okolí. Užít si svůj život je slastný, slastný pocit co tě provází všude a nikdy nebolí.

Život nelze pochopit, jako žhavé železo uchopit. Všechny okamžiky jsou jedinečné, stejně tak, jako moře je nekonečné. Otázka nemá správnou či špatnou odpověď. Jsou to jen slova, nikdo nemá právo tě hodnotit. Pravé slovo je tvá duševní zpověď, která tvoří tvé svědomí. Každý soudí tebe podle sebe. Ale nezáleží, jak se jevíš, důležité je, jak ty se cítíš.

Moje oblíbená část filmu Pokojný bojovník, nikdy není konec když ty sám nechceš skončit, záleží jen na tobě co chceš dělat....;) Bojovník se nevzdává něčeho co miluje, nachází lásku v tom co právě dělá. Bojovník není o dokonalosti nebo vítězství nebo nedotknutelnosti, je o naprosté zranitelnosti. Bojovník koná jen hlupák reaguje. Není žádný začátek ani konec, jen jednání. Kde jsi? Tady. Kdy to je? Teď. Kdo jsi? Tahle chvíle. (z filmu Pokojný bojovník)

Když přijde první sníh a chladný vítr, čekám že bude opět zaspamovanej twitter. Ta ladovská zima mě u srdce hřeje jako když vítr nevědomky zrnka seje. Jediná vločka je originál, i kdyby dopadla na kanál. Lituji dnešní oteplené doby, aj, nevytáhnu brusle ani boby. Odklízení závějí, zkřehlé ruce, to vše je součástí  zimní definice. Jak někdo nemůže mít rád ten bílý svět, vždyť krajina se jeví čistá jak ledový květ. Bohužel dnešní počasí má svoje následky, šíří se nemoci, auta jezdí jako blázni, ale tma se nezměnila ani školní výsledky. Lidé stále jezdí do termálních lázní. Z Vánoc se dávno vytratilo kouzlo, bez sněhu se nespaluje cukroví. S bílou pokrývkou to často klouzlo, avšak lidé nebyli tak moc suroví.

Dnes a denně, vidíme tu špínu. Ani malé štěně, nečeká ve stínu. Vidíme vždy jen co chceme, protože i na světle je tma. Vycházíme pouze z temna, protože klesnout nechceme. Každý touží jenom stoupat úspěchem se nechat houpat. Složitější je klesat a rázem vstát, je to jako když vzduch začne tát.

Všechno je nebezpečné ve velkém množství, proto je dobré znát hranici zlomu. Je jedno jestli to je jídlo, drogy, nebo jen odpočinek. „Duše bývá unavena z práce, ale i z odpočinku.” Arabské přísloví

Všechno se může stát skutečností, když si za tím člověk jde. Protože každý cíl se může splnit, ať je jakkoliv velký/malý. „Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit.” Japonské přísloví