Já živel - Peddy 33

Stalo se to v sobotu. Pro všechny ostatní to byl den odpočinku, ale mě napadlo zvedat opakovaně činku. No nevím, ještě teď se divím, že i o volných dnech jen nesedím. Svět se nezměnil,  jenom jsem přestala hledat to, co na mě nikde nečeká. A to je příjemná únava.

Pátrání, vyhlašuji pátrání pane Mikuláši. Neboť bez sněhu vám to moc nesluší. Jste trochu od bláta a trochu od listí. A čerti blednou závistí  nad tím teplem jenž je srovnatelné s peklem. Až ten sníh přijde, vzpomenu si na váš povzdech. A budu vědět,  že příště se sněhem  už jistě přijdete v zádech.

Vánocům předchází vše, i ty chvíle, kdy to vře. I ty chvíle, který nechceme sdílet. I ta pomerančová kůra zapečená v topení. I to teplé počasí, co už se prý nezmění. Vánocům předchází celých 365 dní o kterých to celé je, jenom nám přijde, že se jedná o zbytečnou mezihru.

Chtělo by se mi napsat pár slov o tom, že žádné potom se nestalo.

Nepiš, říkají. Nepiš, vždyť tím hřešíš. Nepiš, vždyť nejsi Ježíš, nejsi ani mistrem. Tak už prosím od té činnosti vystřel. Nepiš, říkají. Proboha už nepiš, to nevidíš, co tím činíš? Nepiš, říkají  avšak já potají sedím v pokoji. A píšu o tom, co říkají.

Podzim už se ukládá ke spánku, aby doplnil tu zbylou sebranku. Až počasí otočí stránku, vypravěčem se stane zima.

A každé potom se proměnilo v příště. A každé příště se proměnilo v nikdy. A to nikdy  je konečná, protože dál nic není, neboť nikdy neexistuje. Jako ty sliby ze záliby, říkat příště, bez záruční lhůty.  Neboť prý slibem nezarmoutíš... ... jenže „minimálně” ztratíš důvěru.