Já živel - Peddy 33

Prázdnota Slabý vánek Příznačný cinkot  rolničky Klid  tak velký, že není možnost, a by byl na baterky. Vítej, ty chlupatej, zapadáš dokonale, neboť tady nejsou již  hvězdy  malé.

Ptáš se proč ? Upřímně? Netuším.  Přesně tuhle otázku si kladu každý den. Snad je ten nový den odpovědí , jenž z nás dělá lidi.

Jsme feťáci hezkých chvil. Přežívat  dramata  každodenních sil. Aspoň na vteřinu nebýt   v hlavě jak  poslední přání  na popravě.

S báglem na zádech jako Pár přátel na cestách jezdíme už nějakej ten pátek. Během těch několika let jsme se celkem dobře poznali, a díky tomu vznikla tahle „píseň” která vystihuje všechny naše důvody, proč zkrátka chceme vypadnout v létě od toho každodenního shonu.

Jsem  hloupý , celý svůj  život až do téhle chvíle jsem  neustále dělal vše pro  odpuštění druhých. Že si nezasloužím upřímné odpuštění jen tak. Že vše je vždy  něco   za něco. Nedokázal jsem ani pomyslet na něco  jako  je pochopení. Natož,  být si rovni. Že dobrými skutky vykoupím tu temnou stránku uvnitř, která se probouzí  ve chvílích beznaděje. Je to ten prokletý hon za spásou, za poslední šancí před temnými konci. Byl jsem hloupý, můj život je již přec e  za daný .

Tolik nevyřčeného, co nás drží při sobě. Však zároveň nás to oddaluje,  čím dál víc. Jako víčka od sklenic, jenž jsou bariérou mezi pravou chutí  a realitou  pokrytou davy (ne)lidských filtrů. Spojuje nás neznalost víc, než se na první pohled jeví. A víš,  že soucit dokáže i rozdělovat?  Obzvlášť když se potřebujem schovat.

Nevidím to valně. Mám-li srovnat daně, tak nevidím to valně. Zrušme zavedené a zaveďme zrušené, ovšem přidejme naše jméno. A hlavně přiznejme si zásluhy, že myslíme i na dluhy .  Možná je na čase přestat hasit... Zmuchlaná slova v maskách dramatu, jenž se snaží zaujmout porotu. No a jestli škrtneš, pak vzplanou do jednoho a z popela povstane pravda .