Já živel - Peddy 33

Když vzduch voní  jako v loni. Když se cestou práší  jako v práci. Tehdy cítíš sílu léta,  co jen tak neodlétá. Když denně skáčeš  do maskáče.  Když nevnímáš,  že čas je v běhu.  Tehdy cítíš  lidskou něhu. Bez řečí víš,  že to bohatě stačí. A sbíráš zážitky na zimu.

V polární záři je zamknuto zjištění,  že svět je teď, je změnou přítomnosti.  Pohlédni na ten malý zázrak paprsků  pomíjivá krása chvilkového spojení.  Jen otevři oči a v nebeské knize čti,  co jest vepsáno duší bez lesku.

Když řídíš,  neznamená,  že jsi hned řidičem. Když zpíváš, neznamená,  že jsi zpěvákem, A když miluješ, neznamená,  že jistě víš,  co je to láska. Když nic nechceš,  neznamená,  že netoužíš po ničem. Když to zabírá pokaždé,  neznamená  že je to všelékem. A když shoříš vášní, neznamená,  že budeš  prázdná flaška od tabasca.

Pro ty dvě lžičky, vždycky platonicky zavrhnu kostky cukru. Zrnkem za zrnkem sypu do kávy jen úlevu  a podstatu pro tátu.

Všude kolem šťastné fotky, spoustu úsměvů hraných pro reklamu. Samé dokonalé věci, že si vystačíme bez svépomoci. Tvář lidstva se ironicky usmívá, ale  duše  je v jednom ohni. Všichni jsme ztraceni v radosti z neštěstí. Hypnóza nebo iluze? 

Jakoby nelze nemít strach,  když víš, že stejně jednou skončíš na márách. Ale teď je na to ještě brzy, bát se dopředu je zbytečné, stejně ti to nepomůže. Staň se činem,  ať tě pak nemrzí, žes mohl žít, místo toho čekání na smrt.

Každým rozhodnutím měníme naše vždycky. Především pokaždé, když nejsme mechanický stroje pro naše jistoty.