Já živel - Peddy 33

Jako měsíc  nabývá úplňku tak i já rostu, a pak mizím. V plné síle ujdu celé míle a ve stagnaci s touhou po senzaci postrádám legraci.

Nevím jak, ale proplouvám mezi minutami jako pocity pod větami. Nevím jak, ale spím i během denních aktivit,  jako nebožtík, kterého nelze oživit. Nevím, a tak dál bloudím. Jediné co vím je, že když se soustředím, tak nevidím.

Píšu pro sebe, pro svoje utrpení, pro něčí zastavení. Píšu pro můj lepší pocit, pro veškerý soucit uvnitř mého světa. Tohle totiž umí nabídnout pouze ta  básnická paleta. Nepíšu pro tebe nebo vám, jen pár slov v hlavě porovnám, a na profilu mi visí  další  nesmyslný klam.

Nedívej se tak na mě jako když držíš můj celý svět v hrsti.  Vždyť víš, že potkali jsme se jen na cizím pískovišti. Tehdy,  kdy letní vánek chladil naše myšlenky. Jiskřivá hudba  Večerní déšť  a  Nesmělé rozloučení Tak prosím vychladni,  neboť mě to dává naději, že jsme stejní zloději srdcí.

Tichoprázdno uprostřed davu odhaluje skrýš pro tvoji hlavu. Azyl pro duševní jedince  né pro prince. Opevnění pro jemné snění do rozednění.

Nečtu,  já knihami proplouvám  a  skutečnost přemlouvám  k hlavní roli. Sklouzávám k nereálným prožitkům v neskutečné realitě. Rozpouštím se v příběhu jako bolest pro něhu. Neprohrávám, protože nic není proti pravidlům. Jen s poslední stránkou,  lituji,  že se v knize nelze (u)zamknout.

Probíjím jako rozbitá zásuvka,  nedokážu usměrnit svůj proud.  Proud energie  co mi dokazuje,  že část mne stále žije. Probíjím a nevnímám žádný jistič,  jenž by shodil veškeré napětí.  Napětí síly  co směřuje k cíli  a nehraje na rozdíly. Probíjím do každé jiskry.  Probíjím dnes a denně  když mi bouchnou saze, přirozeně.