Já živel - Peddy 33

Pozdě a příliš brzy, když mě to mrzí, vždy se nakonec něco zboří.  Nechytej prosím už mé slzy, ale mého ducha. Jak na to? Nemám tucha, možná pomůže minuta ticha.  Právě mlčení, to málo lidí ocení, ale je to k nezaplacení, když už kolem nic není.

Neuchopitelný prostor klidu který tě obejme sametovým šarmem. Dopsání tvých myšlenek co si žádají vlastní pozemek. Inspirace k životu a nalezení útěchy, překvapení jak červavé ořechy. Prázdnota života bez těch tónů jako hrůza z myší v očích slonů. Symfonie, balada, slaďárna, ironie a teskná nálada z nedávna. Bolest, zlost, zármutek, člověk by před tím neutek. Spojení duše s pocity a žádné zlé návraty. Pochopení, zlom, smíření a nové životní koření.

Lehký déšť dopadá na má ramena která ví, že jsem zraněna. Snaží se držet zpříma do posledního kroku. Dřív než vyslovím poslední sloku, zadržuji slzu v oku. Vzdávám se ti před tím, než zmizím a stanu se opět cizí.

Všechno co je ve mně i v temně, mě hřeje jako kouzlo půlnoci. Dám ze sebe všechno i to teskno, co mě topí a bodá jako kopí. Je to uvolnění mého světa, co nepopíše žádná rozvitá věta.

Myslíš, že se ti to zdá, ne jen se snažím, co to dá.  Víš, nejsem bezchybná a často dělám triviální přešlapy. Protože jsem to prostě já a peníze prostě někdy vyhodím z okna.  Nápady jsou skvělý realizace, mé sny oněměly a dopady?  Nech mě dát se dohromady :D

Kde jsou ty časy,  když jsem neměla bílé vlasy.  Kde jsou?? Nechybí mi, jen nevím,  jak a kdy odešly.  Slyším jen nářek mých svalů při posilování do úmoru.  Kde jsou ty noci,  když jsem sledovala anime i před Vánoci? Kde jsou?? Pamatuji si jen mnoho prozření v těch silných příbězích.  Schází mi motivace  to vzepření mé vůle a vášeň píle. Vyznat se ve zmatku, je jako nepoužívat při zvedání kladku.  Počkej, počkej,  co si to tu zas nalhávám tiše. Věci přijdou a odejdou  a duše je obejme nebo odjede.

Můžeš jít dělat všecho, co chceš, jenže pak zjistíš, žes ztratils čest, respekt, odvahu i rozvahu, což tě k šílenství dohání.  Můžeš snít, jak dlouho chceš, jenže pak zjistíš, že už jen řveš, obdivuješ, zoufáš a doufáš, že tě někdo zachrání.  Stačí ti jedno, nemusíš umět a zvládnout všechno sám. Stačí sundat masku a posílat energii dál.