Já živel - Peddy 33

Proč když někomu poděkuju, ťuká si na čelo,  že to se prý nesluší pro jejich již slovy zničené uši. Proč tak málo lidí přijímá vděčnost, když si ji zaslouží o mnoho víc. Snad proto, že hledají jen něčí chtíč.  Proč když vyslovím díky, za to jací jsou, hned se zeptají, jestli se něco děje.  Když řeknu, že si jich vážím, tak se mi i někdy druhá strana podivně směje.  Za každým díky musí mít hmatatelný důkaz. Asi už na poděkování je zapotřebí mít průkaz.  A tak jsem asi blázen já, protože nemám sílu davu. Všichni jsme stejní oslové, ale hlavně ať neztratíme hlavu.

Udělej jeden krok, jen se přemluv a vykroč.    Nejsem žádný prorok, ale za prvním přijde druhý, až jednou najdeš konec duhy.  Znáš se, prostě si dej jenom šanci a zbytek odpadu skončí v ranci.  Cestou ho odložíš a už si na něj nevzpomeneš, když zemřeš, pak vykročíš jiným směrem.

Prospěšné věci se vejdou do 2 deci vína. Ač možná nerad,  ale právě v tom stavu si přiznáš, že neumíš zpívat. Životní moudra se linou sálem, protože víš, že nejen málem jsi už byl několikrát spálen.  Prokletá slova vidíš jak poeta, přestože okolí říká, že jsi popleta. Znáš soudržnost rozlitého mléka a do kolen tě nesrazí ani vyschlá řeka. Protože u 2 deci vína čeká další smír s nevolí a tvůj druh ve zbroji. 

Zajímavější nic není než to lidské snění, co se každou sekundou mění. Projít čelem lavinou a čekat, že mrazy jednou pominou.  Hm... možná jít vedle by mohlo jít v sedle a s většinou stejnou pěšinou.  Pche... tam už to znáš a umírals tam, tak nezapomeň na vyrytý autogram. Jen prorážej mořské vlny,  abys nebyl plná studna viny a mohl si v klidu koupit noviny.

Neříkej, co nemyslíš vážně,  těch žabomyších válek je víc než mraky. Slova jsou jak zaklínadla bez zrcadla, dokážou úplné zázraky před zraky všech nevěřících Tomášů.  Pochvalu si musíš zasloužit, ale nadávky  jsou zdarma k dostání na počkání. Chápeš jakou mají váhu?

Říkáš svůj názor, nad kterým ale někdo drží dozor.  Slyšíš toho našeptávače?  Je tu neviděn, neslyšen okolím, jen někdy říká:„ Dnes to povolím.” Ššš... jsem tu stále a víš,  že tě sleduji a kontroluji, ale vlastně jsem tvůj přítel.  Neboj se spolupracovat jen mě nepouštěj k moci, protože pak si nemůžu pomoci a propadám nemoci uspokojení, které nikde není. Jsem pak jak černá díra, co se sžírá a slintá, jak alkoholik u piva. Můžeš mě porazit, jen prosím nech si moji odvahu, jinak zoufalství získá převahu. Staň se někým bez mého otroctví, ať nenapíšeš další méněcenné proroctví. Jsem tvoje ego, jsem všude, když stavíš s bráchou lego, a když v zdrcadle posuzuješ další deko. Sleduj kolego, jak dostal jsi se daleko do zajetí, ale se mnou tvá křídla nepoletí.  

Sdílíš ty nejjemnější části tvého já, věříš a míříš i za hranice "přijatelnosti".  Zámek temnoty byl zlomen slovy já a ty. Svítá.  Halo, vy tam,   pojďte s námi rozpouštět těch pár vět, jak krutý je svět a to třeba hned.  Něco si tajíš,  však jak víš,  vždyť nejde najít před tím skrýš.  Bezpečí ti nesvědčí, neb pojídá tvoji svobodu, a pak jsi častován slovem nelida. Znáš to, společně nebo sám,   konečně to dám,  postavím se a projdu.  Klam?   Ne jen získáváš šarm  a temnota ztrácí další svůj gram.