Já živel - Peddy 33

Toužíme po lásce, ale nedovolíme si, se zamilovat. Nevěříme narážce ale lži dokážeme vymalovat. Bráníme se urážce, ale máme tendence, je podporovat.

Znáš ty chvíle, kdy je načase odložit brýle. Další ranní paprsek tě vábí, abys neutíkal od té pravdy. Tešíš se pouze na noční spánek, kdy se nebudeš muset přetvařovat navenek. Znovu jsi ve stádiu snění, kdy máš pocit štěstí navždy. Nějak přežít část dne se světlem, a projít tím každodenním peklem.

Nejdřív jsi každý den v louži, kde tě naučí to, jak se neutopit. Máš pocit, že je všechno fajn, ve školce se totiž nehraje na design. Pak přijde pohádkový rybníček, kde začínáš vnímat svět jaký je, píšeš, čteš dokonce i počítáš jablíčka a hrušky, a na základce začínáš rozeznávat výhrůžky. Následuje vypuštění do jezera, kde rvačky slouží k získání respektu. Přichází kritika ve třídě, vlastně ze všech stran, a gymlp nebo střední určuje, jak velký budeš pán. Možná se dostaneš i do moře, kde se všichni snaží držet v proudu. Seminárky, skripta, zkoušky, závěrečná práce a na vejšce se začíná tvá duše úplně ztrácet. Nakonec jsi pohlcen oceánem, kde hledáš úkryt před nehody tankerů. Práce, daně, byt či dům a najít někoho k sobě, to je um. V životě jsi zkoušen každou minutou, tak se neboj, stát se pravým filutou.

Slyšíš to ze všech stran, že svět je pro manažery a bankéře a že každý druhý byl už ožebrán. Věříš těm informacím ? Nebo jsi to prožil na vlastní kůži a stal jsi se již propadajícím? Stále jen myslíš podle programu na to, jak se má někdo líp, a proč se neotáčíš taky dolů zlato. Protože tě bez varování omámila závist. Zůstalo jen minulostí malování a pocit žízně v oceánu.

Někdy jsi sobec, že nedáš ani svůj dech a že tvé tělo je málo. Zastav se a podívej, co tě to stálo. Radost, štěstí a lásku  vyměnils za pohodlí. Možná proto  se tvé ego ujalo vlády a tvá duše teď umírá hlady.

Někdy mám období, kdy doběhnu vlak, který už dávno ujel. A někdy zas nestíhám ani ten, co ještě nejel. Jsem vlastníkem dokonalého sebetrestacího režimu. Nejnovější verze se dokonce už ani nedotýká rozumu. Mám já to ale šťastnou hodinku, když ho hacknu na vteřinku.

Nemít touhu nemít sen, to se stává vždycky jen když nestíhám žít a snažím se život obejít. Něco tu nehraje něco je rozbité. Můj stroj se zasekl a tělo leží jen na bytě. Systémy jsou pro stroje a ne pro lidi. Člověk potřebuje zvolnit nebo přidat, jenže efektivitu práce strojům závidí. Fantazie vyhrává a co víc, čerpá dokonce i z učebnic. I jen vysprchovat se, je dnes maximum aspoň že mě nepohltí whisky a pak rum.