Já živel - Peddy 33

Kolikrát říkám spoustu otrávených slov,  které staví vysoké zdi kolem mých emocí. Poslyš, neuhýbej pohledem, ale duší, opakuji si a mám zacpané uši. Vlastně jen slepě volám po pomoci, jenže to řešení je dát strážím pohov. Určitě každý máte v okolí svého Earla. Ne nedělám si srandu, myslím toho blázna se seznamem v náprsní kapse. Je rozhodnutý zbavit se svých dluhů, pravdou ale je,  že to vážně dělá v první řadě kvůli sobě. Nechce jednou zůstat naživu s pocitem, že nikdy neřekl lidem, že je měl rád.

Žádné my nikdy nebylo, stejně jako sny,  jediné co si nechávám, jsou fotky z těch nejlepších chvil, když se nikdo z nás neopil.  Jestli mě ze dne na den neznáš, pak já jsem tě nikdy skutečně nepoznala,  stejně si uchovám ty parádní zážitky. Možná proto, že všechny malichernosti vypouštím.  Snad i ty mně někdy odpustíš, i když nevím co.  Ignorance je tvoje rozhodnutí.  Přátelství asi pro tě nic neznamená, když opouštíš lidi, když nejsou potřeba.

Potápíme se níž a níž, tam kde není už žádná skrýš.  Pálíme za sebou mosty a světě div se, že nás nikdo nezachrání od utonutí.  Spíme, jíme a víme,  že všechno smíme, dokud zákony neporušíme.  Je to osamělý život nemít průvod, který tě podporuje. Průvod přátel, no tak neříkej, že bys ho taky nechtěl.  Společná síla, víra, měřítko svobody a žádné náhody.  Dovol si nezvládnout vše sám, to společné nepotrvá věčně, tak si to užívej konečně.

To že jsme závislí, to víme všichni. Na vzduchu Na vodě Na jídle  Dobře, to prý je v pohodě.  Pak jsou tu tací, kteří jsou závislí  na drogách, na alkoholu, na cigaretách nebo lécích či na lidech.  Je v podstatě úplně jedno, na čem jsme závislí.  Realita je taková, že co závislosti spojuje je bolest, která nejde přelézt.

A když najednou přestanu, tak možná už budu jinde. Možná že už nenapíšu ani verš ani jediný rým, ale bude to tak správně. Ztratit znamená získat něco jiného, protože pro všechny je dost dobrého. Neboj se napsat a nebo nepsat, když to tak budeš cítit, nemůže tě přece nikdo nutit. Když se otevřeš lidem, poznáš i jiný než jen sledovací dojem, protože  komunikovat a jen mluvit jsou dvě rozdílné věci. Jakože slova od srdce jsou úplně jiné než převzaté fráze jménem kecy. A když přestanu psát možná, že budu žít třeba jen ve stanu a nebo se vůbec nic nezmění.

Asi mě všechno málo bolí, nejspíš blokuju fyzickou bolest. Protože jen tu jedinou nedokážu přelézt a jít dál a výš. Už si nedokážu slíbit, že udělám vše pro to, aby se to nestalo, místo toho vnímám, že mě to zas dostalo. Život je o zranitelnosti ale začínat znova a znova, jsou těžce bolestná slova.

Jsou dny,  kdy píšu jak blázen  a dny,  kdy jen koukám na zem. Víš,  někdy byl člověk vhozen do ráje a jindy do stáje.  Ale pamatuj,  vždy  to celé můžeš poslat do háje. 

Jsem trochu workoholik když neznám otázku Kolik? Snadno mě to vtáhne a moje duše pak prahne po klidném bytí bez ulehnutí. Těžko nad tím zvítězit když jediná cesta je, se nechat porazit. Roztroušené paprsky světla připomínají, že jsem se zpletla. Po nekonečných omylech se topím v dalším.