Já živel - Peddy 33

Napiš mi slovo, jedno jediné jen prosím pravdivé. Napiš mi jednu větu, pouze jednu ze které si doslova sednu. Napiš mi pár řádků, pro tvoji konečnou úlevu a já už nebudu bloudit v tvém projevu. Víš co? Napiš radši své duši to co už dávno tuší.

Zamilovávám se každou vteřinou, pokaždé když otevřu svoje oči. Třeba hned poránu když odhodím peřinu. Nebo když jdu proti proudu a pak se jen vítr otočí. Zamilovávám se neustále a silně, pokaždé když vnímám okamžik. Třeba to tak má být, a možná to cítím mylně. Miluju sebe a okolí a možná jsem jen romantik. Proč? Jak? Záleží vlastně na tom proč a jak? Prostě jsem tady a teď.

Za těch 5 let na základce pak 8 let na gymplu a momentálně nějakej ten semestr na vysoký, mám pocit, že jsme strašně zabedněná a nepřející společnost. Nevím, ve skutečnosti tomu tak nemusí být, ale jde spíš o pohled jedince. Ve škole po nás chtěli jen jednu správnou odpověď, protože tak fungujou testy teda mimo matiky a možná fyziky. I když u těchto předmětů se často učíme jen postup a je nám jedno, proč tomu tak je, protože prostě není čas, pochopit to do hloubky. To by se člověk musel vážně zabývat učením každý celý den i přes víkendy a volna. To že se učíme někdy až moc a často zbytečných informací je jasné asi každému, ale jde o to, že pokud neřekneme správnou odpověď jsme považováni za hlupáka. Posměch, stud, znemožnění před ostatními a nakonec to nejhorší další důvod pro projevení se našeho zlého ega. Možná to vypadá, že tady dělám z mouchy velblouda, ale právě na těchto velkých maličkostech záleží, protože se nabalují a nabalují, a my se potom dostaneme do bludného kruhu, z...

Není štěstí bez bolesti. Není klidu bez starostí. Jedna strana přitahuje druhou, ač zároveň se popírají. Jako boj deště se sluncem, který je zakončen krásnou duhou. Rozumím tomu, ale nedokážu to vysvětlit, takže to vlastně podle společnosti nechápu...

Neuchopitelné prázdno Nepopsatelná veličina Nekonečný prostor Dokonalý pohled na dno Podvědomá příčina zkrátka Ten doktor

Sdílejí všechny problémy, živí se naší energií, těší je jen dramata. Silnější než všechny parfémy, totální zatemnění mysli, nadvláda byla převzata. Čím víc odmítáme své chyby, tím více jsme ztraceni ve lži, propírání je masochismem duše. Okolí je daleko a my řešíme kdyby, kdyby tehdy nebo snad příště, lásku a pomoc odmítáme suše.  Naráz či střet s realitou přijde jen se sklenicí dolitou Můžeme se vymanit ze sevření, když zjistíme, že jsme poražení.

Důvěřuj si Důvodem jsi ty Věř si  Pochybuj o sobě Pokora je klíčem k cíli a chyby zvyšují tvou píli. Zastavuj se a pozoruj, ale vždy se dej znovu do pohybu na své cestě.