Já živel - Peddy 33

Spousta lidí bydlí na konci duhy, jenom okolí nechce vidět její pruhy. Možná někdy oči otevřou, možná pravdu neznají. Spousta domovů je tam, kde duha končí, kéž okolí před nimi nebude zavírat oči. Možná na předsudky zanevřou, možná rovnoprávnost uznají.

Bolest a zklamání nás k šílenství dohání. Cítit tu tupou bolest a přes neštěstí se přenést.

Každý se stáváme "statečným" kvůli svým zraněním. Svět se stává zmatečným a tak radost za bezpečí vyměníme. Prcháme před vlastním úsudkem kvůli dalším zklamáním. Myslíme, že city jsou přestupkem a časem už radost nevidíme.

Není špatné ani správné rozhodnutí, je jen rozhodnutí. Přestože něco říkají, stejně tě nedonutí. Nedonutí tě hrát jejich hru, Hru kterou si tě ochočí a budou ti lhát do očí. Není bolestivé ani radostné rozhodnutí je jen rozhodnutí. Ty děláš to nejlepší bez podlehnutí.

Nad tím co lidé doopravdy chtějí, lidé nejvíce váhají. Nechtějí udělat chybu, a často proto nědělají nic. Lidé potom, ale nežijí, jen přežívají se strachem z chyb. Pokud ale neudělají krok vpřed, nikdy se nedoví, jak to dopadne, protože věštci vyprávějí příběhy a né skutečnost. „Hrdinové a zbabělci pociťují stejný strach. Hrdinové se ale chovají jinak, v tom je to.” Cus D ´ Amato

(Báseň k 50. narozeninám)