Já živel - Peddy 33

Dlouhé hřiště je revír hráčů, co mívají o půlce fajn sváču. Samozřejmě ve stylu rychlé energie, aby se po čtvrt hodině vrátili do boje. Narážečka, centr a střela před bránou je rázem mela. Jsi snad Ronaldo nebo Messi? Ty to musíš dorazit, tak kde jsi?

Vytrvej a dojdeš úspěchu, protože v dnešní době je úspěch něco dokončit. „Ani jeden mladý člověk není tak nešikovný, aby nedospěl k úspěchu aspoň v jedné věci, když je vytrvalý.” Leonardo Da Vinci

Každý den se dozvíme, to co ještě "nevíme". Že už rostou houby, že je to české hoby. Že romové jsou svatí, že gayové jsou vzatí, že Karel Gott má každý rok narozeniny, a že už to nejsou šedesátiny. Že jezdi opilí za volantem, že v hájovně žijí s bažantem. Že se zdraží benzín a děda nevyjde s penzí. Že na Kajínka se jistě nezvtahovala amnestie, že Heluš z Ordinace v růžové zahrady je bestie, že Pepa hledá práci a že už tu nežijou raci.

Někdy bych chtěla vidět vzduch a slyšet mluvit obraz. Pošlapat hvězdy, nedodržet rozkaz. Chtěla bych... Občas přijít přesně ve chvíli mého útěku a dát si facku na kuráž. Vlastnit stále rousou pokrytou paseku a pobíhat v rostoucí trávě.

Zastavit se, stlačit čas, prožít vše jako moucha. Poradit se, mít platný pas, a moře ať stále šplouchá. Utéct někam daleko, kde není okolní svět. Uvěřit v lidskost, až se budu chvět. Dokončit sen, dozvědět se jak to dopadne. Počkat jen, na hotové věci odkladné.

Proč se hádáme? Protože stavíme pravdu proti pravdě. Jen dva rovní se mohou sobě postavit. Je to jako žít v nějaký haldě, haldě z písku co nejde opravit. Vždy když překonáš pár zrnek, přijde další vlna, krutej zával. I kdyby si měl v ruce hrnek, je to jak skvrna a v ní plaval.

Chtěl bych být vypravěčem svého života Vždy ví co se stane, jako nezvratný osud. Přiběh, který vypráví, je plný bezpráví, štěstí, pomluv které nic dobrého nevěsti, rozhodnutí, lží, lásky a nekonečných starostí. Umění je odejít v čas, kdy nad obzorem nezbývá žádný jas.

Snažíme se najít smysl život, když ho najdeme, konečně žijeme srdcem. Nejhezčím odchodem je umírat šťastný. „Je lepší shořet, než vyhasnout.” Kurt Cobain

Mládí je neurvalé a nestálé, Já přece vždycky nejlíp vím, co je pro mě dobré, neposlechnu ani tebe hokejisto Jaromíre. Svoboda, volnost, bezstarostnost, prostě jak se řiká pořádná jízda, když tě rodiče vypustí z hnízda. Každý se spoléhá na svůj rozum, nejsem přece hloupé dítě, co nechápe lásko chci tě.

Děláš, makáš, pracuješ, kvůli druhým boty si vyzuješ. Možná tě pochválí, však lidé jsou nestálí. Ať děláš cokoli, nemáš z toho nic, dobrý pocit a na zádech další šlic. Pomáháš, dřeš, obětuješ čas, vypadáš pak jako blbec. Nesklidíš za to ani žita klas, ale dáváš jim plný hrnec.

Když už se doma necítíš doma, je něco špatně. Je to jako citové koma, cítíš ale ne úplně. Jsi doma, ale nemáš volnost. Někdo za tě rozhoduje, prý že ty nemáš soudnonst. Jsi v domě, ale už jsi cizí, cítíš že sem nepatříš. To kouzlo bezpečí mizí, nejsi dítě vždyť to víš.