Cesta do Černé Hory 8. část - Bělehrad, cesta domů

Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek
Předchozí část: Cesta do Černé Hory 7. část - plážová pohodička

26.8.2018

Asi v 8 hodin ráno jsme vystoupili z vlaku ve stanci Bělehrad-Topčidar. Cestou z nádraží do centra jsme procházeli různými uličkami a ve směnárně jsme si obstarali místní měnu. Nejdříve jsme obhlídli nádraží, odkud jsme měli večer odjíždět autobusem, a potom jsme tam nechali v úschovně krosny za nějakých 180 dinárů, abychom mohli vyrazit na obchůzku po pár památkách.

Bez zátěže jsme si to namířili na nábřeží řeky Sávy, kde jsme si dali na probrání kafe, a poté vyrazili vzhůru na hradby Bělehradské pevnosti. Z hradeb byl krásný výhled na město a na ústí Sávy do Dunaje. Celý komplex byl nějak využit, ať už jako vojenské muzeum, nebo se zde rozprostíral park Kalemegdan, letní kino, tenisové kurty či DinoPark. Působilo dosti zvláštně vidět vedle sebe vystavenou vojenskou techniku a DinoPark, každopádně pořád lepší než aby ty prostory byly nevyužité.


vzhůru na hradby


Fakt nejsme normální turisté, my se fotíme zásadně zadky k sobě.


Pokračovali jsme přes město a míjeli budovy Generálního štábu a Ministerstva obrany, kde sídlil štáb Jugoslávské lidové armády. V roce 1999 je bombardovalo NATO a od té doby je stav těchto budov zachován, což jsme viděli doslova na vlastní oči. V roce 2005 byly zapsány mezi kulturní památky díky své dřívější podobě z hlediska architektury, ovšem dosud nebylo rozhodnuto o rekonstrukci nebo o stržení.


zřejmě permanentní lešení


trošku se jim ty budovy začaly zelenat


Dále naše kroky vedli k Chrámu sv. Sávy, který je novodobou náboženskou dominantou celého Balkánu. Vedle se nacházela také socha vynálezce, konstruktéra a fyzika Nikola Tesly se vzorcem magnetické indukce.


Chrám sv. Sávy


trocha fyziky


trocha sportu


Během vyčerpávající prohlídky po městě se ozvaly naše hladové žaludky, a proto jsme zašli na jídlo do baru Rob Roy 1884, který se nacházel přímo vedle autobusového nádraží. Celý bar byl zařízen ve stylu Jack Daniel´s, ve velice luxusním provedení. Vážně jsme si připadali, jako kdybychom byli nějací „byznysmeni”, protože nejen prostředí, ale i jídlo bylo dokonalé. Jelikož jsme chtěli utratit zbytek peněz, abychom je nemuseli znovu měnit, při objednávce padnul nějakej ten Burger, Steak a nakonec i domácí deserty.


slušná zásobička


ani ne tak výzdoba jako styl :)


kvalitní bílkoviny


menu Jack Daniel´s


Po zaplacení, samozřejmě jak jinak než do "knížky", jsme vyrazili ještě na procházku kolem řeky, kudy vedla stezka.

Při přecházení mostu jsme potkali nějakou místní podivínku s klackem, která vypadala, že bojuje s nějakými přízraky na chodníku. Zřejmě to byla místní kočičí žena ze Simpsonů.

Cestou zpátky na autobusové nádraží jsme si koupili ještě něco malého do autobusu, a pak jsme si už vyzvedli krosny z úschovny.


Ehm, co si budem docela bordel, že?


Při nástupu do autobusu společnosti Fudex (partner společnosti Flixbus na území Srbska) jsme zaplatili každý příplatek 1,50 euro za nadměrné zavazadlo a konečně vyjeli.

Na hranicích jsme klasicky museli všichni vystoupit a projít pasovou kontrolou. No změna klima byla hodně znát ve 2 hodiny ráno. Vyjížděli jsme ještě v tričkách a na hranicích Maďarska nám byla zima i v mikině.


27.8.2018

V Budapešti jsme vystoupili a čekali na navazující spoj od společnosti Flixbus. Po šíleně dlouhé a trošku nepohodlné době strávené v autobusu, jsme šli najít záchody. Následovali jsme proto cedulku s nápisem WC, která nás zavedla až 3 patra pod nástupiště. Ani nevím, snad jsme prolezli všechny prostory, než jsme je skutečně našli. Samozřejmě jsme celou trasu absolvovali více než jednou, protože cedulky byly tak časté jako při objížďce v Česku. 

Při nástupu do dalšího autobusu v Budapešti, kterým jsme jeli do Prahy, nás pak doslova překvapila čeština z úst obsluhy.

Aneb:
„Hele klidně si sedněte vedle sebe, ale občas tam bývá rezervace, když tam není zelený proužek, takže se může stát, že vás bude chtít někdo vyhodit.”

Z Prahy jsme už trošku mrtví jeli vlakem zpátky do Plzně, kde naše dobrodružství bylo zakončeno poslední společnou fotkou "u hutníka" jak říkáme my Plzeňácí ;)


v pořádku zpátky doma

Nakonec jen malý bonus, souhrn nejlepších záběrů z celé cesty: Cesta do Černé Hory - video

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Nejsi dost,  protože čím víc víš, tím jsi nejistější a zahlcenější. Protože čím víc víš, tím víc si nevěříš, že bys mohl být roven ostatním. Nejsi dost, protože čím míň víš, tím jsi slepější a odvážnější. Protože čím míň víš, tím víc si věříš, že zvládneš to, co ostatní. Protože čím míň víš, tím víc si myslíš, že je vše jednodušší, než ve skutečnosti je.  A oboje je hloupé Jsou to jen slepé postoje Toho stroje, co říká  že to uvnitř je tvoje HODNOTA SVĚTA A to co může být nejblíže pravdě, je někde uprostřed. Bez myšlenek o vzhledu bez myšlenek na cenu  Bez myšlenek na ponížení Jen vysvětlení, že já jsem ten, co můj život mění. 
Celý článek »

Cyklovýlet po turistické trase

Obrázek
Tentokrát jsme vyrazily na kolech, a jelikož jsme turisti, jak se patří, tak jsme to střihly přes turistickou trasu :D Okruh byl jasný přes Potštejn přes altánek dolů k Žinkovskému zámku dále přes hráz rybníka a hlavním lákadlem celé cesty byla Osobovská skála, kde jsme si udělaly oběd na ohni. Na mapě nám to připadalo docela v pohodě, ovšem na kola některé turistické trasy vážně nejsou. Rozhodně to ale stálo za to, protože zážitek nemusí být pozitivní, ale za to pořádně intenzivní...  zde mapa celé trasy   A jak jsme se nakonec s celou trasou popraly, můžete shlédnout ve videu níže ;) 
Celý článek »

Strach je odvaha jít dál

Když se něčeho bojím nebo jsem z něčeho ve stresu, vždy si vybavím tuto chytrou větu, která mě pomůže posunout se dál... „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard
Celý článek »

Vandr kolem Kosího potoka

Obrázek
termín: 4.5. - 5.5. 2019 cesta: Ošelín - Konstantinovy lázně            cca 29km účast: Emil, Linda, Ája, Klárka, Kačka, Majda, Já Jako tradičně jsme vyjížděli vlakem z Nepomuka (Já, Majda, Kačka), ještě než jsem si sedla, stihla jsem málem Majdu zabít krosnou a roztřískat si i guitalele. Na trase Nepomuk - Plzeň totiž začali jezdit nové vlakové soupravy (RegioPanter), kde je sice fajn víceméně bezbarierový přístup, ale totálně malé úložné prostory na zavazadla a menší sedačky. Jelikož jsme s sebou měli ještě pejsky, tak jsme si sedli tam, kde bylo nejvíce místa, to znamená u záchodu. Jenže tam zavazadlový prostor takřka není. Nad mojí sedačkou byly vidět klasicky dvě tyče, a tak jsem tam zvedla tu šíleně těžkou krosnu a prostě jí tam položila, jako by to byl nástavec na zavazadla. Ovšem mezi těmi dvěma tyčemi NEBYLO průhledné plexisklo, jak jsem se naivně domnívala. Ve skutečnosti tam nebylo vůbec nic než díra, a tak ta krosna s přivázaným guitalelem propadla až na sedačku, k
Celý článek »

Slepota, o(d)světa

Obrázek
Nečekaná blízkost, navzdory kilometrům, nebo spíš slabost? Provolané tisíce a nekonečné měsíce, výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru. Unavené oči, ale srdce v hlasu  a mobil namísto kompasu společně v boji proti času. Neodcházíme, jen se nevidíme, tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli, ale stejně jsme se našli. Podívej, až kam jsme zašli. Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně, a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině. Víme o sobě víc než naše reálné okolí,  jenže přes písmenka to tak nebolí. Je to správně? Počkej teď vážně, zdá se mi to právě nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu? Mělo se to stát a nejde to dál hrát,  když drát nahradila wifina, klid, není to kravina, jen nás pohltila sociální bublina. Snad se někdy setkáme osobně  a podobně se střetneme,  až si tváří v tvář vše řekneme.
Celý článek »