Odpolední cesta

Jde den za dnem a zas jen

přejdem přes dalších pár klacků 

a vypustíme pár zoufalých nářků.

Někdy stačí jen úsměv kolemjdoucího
nebo jen soucit strojvedoucího leč mě zdraví slovy:

tak běžím, běžím, já vám věřím.

Průvodčí před vymáháním lístků vyslovuje pojistku krásného odpoledne,

ikdyž do budoucna nedohlédne.
Dobro přitahuje to, co by mohlo dokázat a přitom nikoho nesvázat

do řetězů bezpráví a bez slávy.

Prosba o uvolnění sedačky bez nalepené žvejkačky. 

Tramvaj je naplněna k prasknutí a mě láska donutí

uvolnit mé místo pro slečnu s potomkem neb vystupuji již za dalším stromkem.