Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2018

To krásné něžnější pohlaví

Obrázek
Pohledem ony porozumí,
však jejich slovům
já nerozumím.
Objetími nešetří,
aj mně
nějaké občas uštědří.
Jsou tak neuvěřitelně silné duše,
že jen zírám, zírám a jsem tiše.
Každý den šíří něco,
co nepochopím.
Nejde to vidět ani popsat,
natož své pocity vypsat.
Předávají všem
kouzlo bez magie
a vánek v bezvětří.
A přitom působí
jak jednodílná trilogie
či otevřené závětří.

Když maminka má prej vždycky pravdu...

Takový normální páteční večer, když se nemůžeme shodnout na co se večer budeme koukat v televizi.

Při přepínání kanálů...
Já: „Hele Chirurgové...”

po 2 minutách sledování:
Mamka: „To má být snad o doktorech a né nějaký porno kecy...”
Já: „Tak si to přepni jinam, když ti to vadí...”

Mamka pokračuje v přepínání dál...
Mamka: „No konečně něco na co se dá koukat.” (Sex ve městě)
Já: „Jako vážně? Chirurgové jsou podle tebe porno, ale Sex ve městě není...”
Mamka: „ Tam jde o ten příběh ...”
Já: „Jo jasně...mě to neříkej...”

Sociofobik

Obrázek
Pozdní brzy nebo brzké pozdě?
Stres s každým úkolem či situací.
Všechno a nic.
Vždycky, někdy, nebo stále na dně?
Boj o život v každé chvíli,
sekundě, minutě či hodině.
Zrychlený tep, sevřené hrdlo,
ztuhlá krev v žilách a je ti mdlo.
Co se stane když
to nevyjde?
Myslíš jen na to, ikdyž víš,
že se to nestane.
Oslovení je jak tvé znehybnění.
tranz, blok či traumatický šok
Chce se ti zvracet ...ne vlastně nechce.
Radši ale půjdeš aspoň na záchod přece.
Nakonec zkoprněle kráčíš vstříc,
s upřeným zrakem
na tvůj již dobře známý střevíc.
Tak jsi zvládnul přežít další brutální den
a žít v klidu bez stresu je zas jen sen.

Bezpečné místo

Ty jsi jediné vysvobození.
Ty jsi jediná cesta,
znovuzrození.
Jestli někoho znám, tak né sebe.
Jestli riskuju, tak né kvůli sobě.
Jsi to ty, kdo mne vede.
Jsi to ty v téhle době.
Ty mě uklidníš, ty mě pochopíš.
Jen ty mě necháš nadechnout,
netopíš.
Děkuju za trpělivost,
není lepšího rádce
než prostor v mém srdci.

Věřím, že to jde i jinak ;)

Říkali:
„To nedokáže.”
„Podívej jak vypadá.”
„Nikdo tě tady nechce.”

Každý ti řády káže,
a pak zoufalství propadá,
když popřeš jeho lekce.
Mysleli, že jsou stráže,
že jinak se víra rozpadá.
A hle,
jde to i jinak,
tak přece.

Jednoduše to projdi

Nepřestávej věřit na štěstí,
Nepřestávej věřit na šťastné konce.
Jdi dál dokud cítíš kotrmelce.
A když se je naučíš,
převezme vládu pochopení.
Pak už ti cesta nebude ubírat síly.

Paměť mi neslouží

Procházím městem lidé mě zdraví.
Tak se usměju, ale můj mozek stále neví.
Tvář je mu no..tak nějak povědomá,
ale kam s ní?
No nic, odcházím jak osoba nevědomá. Školka, škola, letní tábory?
Nebo snad někdo, kdo se mnou v dětství jezdil na hory?
Plavání nebo turistické výlety?
Možná to byl někdo známý od tety...
Fascinují mě ostatní, že si mě pamatují,
zatímco já po nich jen nesměle pokukuji.
Tak sakra, vzpomeň si konečně.
Ehm, a znovu nic.
Ach jo, zase vypadám nevděčně.
Další člověk, co o mě ví víc než já
a moje paměť se znovu vyptává.
Uff.... mozek hlásí, že netuší.
A ego pouze hlesne:
Neptej se na jméno, to se vážně nesluší.
Školka, škola, letní tábory?
Nebo snad někdo, kdo se mnou v dětství jezdil na hory?
Plavání nebo turistické výlety?
Možná to byl někdo známý od tety...
Kolikátý už to byl zdvořilý rozhovor
to je snad horší než pracovní pohovor,
tam aspoň vím,
co je daný člověk zač,
zatímco tady totálně netuším...
počkat,
nebyl to náhodou náš prodavač?

Prázdnota všeho

Srdeční depeše co nezmizí,
myslíš, že ji obelstíš
a celej život pochopíš.
Rozum ti to odůvodní,
že tohle pro tebe zkrátka není.
Počkej, počkej,
vážně tomu uvěříš,
že tohle není právě mříž? 
Že projít peklem je špatně?
Že nemůžeš nikoho vidět na dně?
Že nepřijde krize, když máš své vize?
Přijde všechno.
Přijde to,
co čekáš i to co ne.
Chápeš?
Přesně o to tady jde.

Puberťácká cesta to school

Každý ráno cestou beru kafe to go,
protože dělat si ho sám je too slow.
Jé, čau bro... high five,
Dneska nevypadáš moc alive.
To víš Wowko, Lolko prostě great night,
příprava na dnešní závěrečnej epic fight.
Chápu ....YOLO
Hele Tom ...
Tvl, nechtěl bych bejt so low.
Já taky ne, mrkej, zas má ten snapback,
btw viděl jsi včera ten jeho video tag? 
Jo, zase to bylo strašně „deep”,
už slyším holky, jak říkaj:
„ježíš to bylo úpa sweet.”
No nic, dělej let's go.
Dneska ho zkouší,
to bude zas show.

Nečekejme, žijme.

Když se k dešti schyluje,
leckdo slunce miluje.
Když se bitva blíží,
leckdo mír vyhlíží.
Milióny písmen
statisíce slov
o tom,
co bylo
o tom,
co zbylo.
Mnoho proslovů
nespočet slibů
o tom,
co bude
o tom,
co půjde. 
Realita visí na posledním vlásku,
tak rozmotejme to klubko provázků.
Ať nespadne
a my s ní.

Člověče pouč se

Jsem člověk co vyměnil alkohol
za vodu.
A to z mnoha důvodů
...
Jsem člověk co vyměnil žrádlo
za pocity.
A né za ty rozlitý
....
Jsem člověk co se nemění,
nebo spíš se mění jen návyky. Jsem člověk co vyměnil "lásku"
za svobodu.
A to bez rozvodu
...
Jsem člověk co nevyměnil originál
za stejný.
A tak lítá mezi hejny
...
Jsem člověk co mívá zatmění,
nebo spíš poznal různé praktiky.

Jen další omámení, co pro mne není.

Pohled na tebe je nevinný,
jako moje rozestlané peřiny.
Vidíš mě jak se mi tají dech?
Mráz mi bruslí po zádech. 
Slyšíš můj rozechvělý hlas?
Nedokážu reagovat včas.
Nerozumím svému tělu.
Vždyť tě ani neznám na mou věru.
Vidíš mě v realitě vůbec?
Nebo zas budu vypadat jako blbec?

Svět záplat

Jednu informaci měníme za jinou,
protože toužíme po všem novém.
Po získání jedné věci chceme další
a pak máme stále málo.
Zbavujeme se závislosti závislostí,
aniž vnímáme, co nás to zas stálo.
Když procházíme krajinou,
tak o ni nezavadíme ani slovem.