Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

Radost z činnosti přináší starosti

Proč lidi, kteří pracují poctivě, mají míň než na živobytí,
sytémy fungují jen pro ty, co je nastavují.
Neznám snad nikoho,
kdo by si v práci nemusel přilepšovat,
a tak se každý den neustále ponižovat.

Tenhle systém musí padnout,
neboť funguje jen na oko.
Získat práci není volbou snadnou,
protože né vždy je to červené jablko.

Nevím asi jsem jedna z mála, když mi dává smysl to,
že nepřizpůsobiví jsou ve skutečnosti přizpůsobiví až moc.
Dokáží nepracovat a přitom jezdit v mercedesu
a nechat si posílat podporu na adresu.

Nemůžete se divit, když to tenhle systém umožňuje.
Vše je podle našich zákonů v pořádku
a přitom by je spoustu lidí poslalo do chládku.
především pro jejich barvu a další malichernosti.

Je to moc složité ke všemu jsou papíry,
a když je nevyplníš, strčí tě do díry.
Je to přežitek, ožebračíš člověka
a papíry jsou často bezcenné,
a pak nemá vládnout panika.

Je to stejné,
když nevěříš slovům,
jak můžeš věřit papírům.



Tolerance v infobance

Když cítím chvíli okamžiku,
vím, že jsem tady správně. 
Pak přijde uzemnění, že je to nebezpečný
pro všechny slečny a kluci jsou přelomeni. 
Není to o tobě,
je to o podobě,
jenže já nejsem ty,
tak zahoď ty mrákoty. 
Bojím se opustit peklo,
to je ta největší dekadence.
Když máš myšlení naruby,
aneb štěstí je cena záhuby. 
Kam se poděla moudrá tolerance?

Život v seriálech

Obrázek
Každý ráno přemýšlím,  jestli stále patřím  mezi PRVÝCH 100,
co to ještě nezapeklo,
protože vejška je fakt fuška,
když ti na přednáškách hoří tužka. 
Nejsem totiž žádná SUPERGIRL,
na kterou se leckdo vrhnul
a ona pak vždy zvítězila, 
neb jinak by to nepřežila. 
Když jedu do školy,
jen si říkám 13 REASONS WHY,
proč se na to nevykašlat,
když mi zas ujela pátá tramvaj. 
Na obědě je to jako KDO PŘEŽIJE,
jídla mizí a vracejí se jak s imunitou.
Protože Katův šleh ještě je,
ale brambory došli před minutou. 
Seminárky se jen propadají hlouběji  do ODLOŽENÝCH PŘÍPADŮ,
jelikož po celém dni na ně  vážně nemám náladu.
Po třinácti seminářích  a po desáté přednášce
jsem v tom AŽ PO UŠI.
Pst, ať zápočet radši netuší,
že nejsem věrná,
když házím očkem po zkoušce.
Fajn asi po týdnu mi už běží hlavou,
ORANGE IS THE NEW BLACK.
Oukej, tak mě vykopnou
a já nezaplatím ani jeden šek.


Kvalita je relativní zlo

Tvorba je jako orba,
někdy přinese bizár
jindy zase neuvěřitelně kvalitní práci. 
Takže když projíždíš pluhem pole
tak vytáhneš brambory,  ale i paskvily. 
Stejně nemá nikdo právo tě srážet za to,  že něco děláš, a že to vypadá jako guláš? 
A proč ne? děláš to přece kvůli svému pocitu a né kvůli oblíbenosti či šílenosti  jako je lajk ze soucitu. 
Je to prostě tvoje uvolnění emocí
co je správné a co je špatné??
Na to nemá nikdo pravomoci,
jde jen o úhel pohledu  a každý vidí to,  co má v hlavě,  takže pro kritika  je každý špatný. 
Všechno má nějakej význam například to,  že o tom někdo píše neznamená,  že je to paraklišé.  Je to prostě vyjádření jeho světa. i když to třeba není  ani jedna kloudná věta.

Dělám, co prý nemám

Občas zajdu jen tak do kostela,
i když jsem bibli nikdy neviděla,
někdy si ji možná vychutnám,
ale k nějakým věcem musím dozrát. 
Čtu  a prej čtu dost  a dávám tomu přednost před televizí.  
Nevyznám se v alkoholu,  divností prý překypuju. 
Rovnám věci na okraji stolu  a vážnosti se nevěnuju. 
Kácím se pod nátlakem,
a proto mým příznakem
je nerozhodnost.

Srovnávací drink

Obrázek
Pozdě a příliš brzy,
když mě to mrzí,
vždy se nakonec něco zboří. 
Nechytej prosím už mé slzy,
ale mého ducha.
Jak na to?
Nemám tucha,
možná pomůže minuta ticha. 
Právě mlčení,
to málo lidí ocení,
ale je to k nezaplacení,
když už kolem nic není.

Muzikální terapie

Obrázek
Neuchopitelný prostor klidu
který tě obejme sametovým šarmem.
Dopsání tvých myšlenek
co si žádají vlastní pozemek.

Inspirace k životu a nalezení útěchy,
překvapení jak červavé ořechy.
Prázdnota života bez těch tónů
jako hrůza z myší v očích slonů.



Symfonie, balada, slaďárna,
ironie a teskná nálada z nedávna.

Bolest,
zlost,
zármutek,
člověk by před tím neutek.

Spojení duše s pocity
a žádné zlé návraty.

Pochopení,
zlom,
smíření
a nové životní koření.

Pár kapek

Lehký déšť dopadá na má ramena
která ví, že jsem zraněna.
Snaží se držet zpříma do posledního kroku.
Dřív než vyslovím poslední sloku,
zadržuji slzu v oku.
Vzdávám se ti před tím, než zmizím
a stanu se opět cizí.

Teď hned

Všechno co je ve mně
i v temně,
mě hřeje jako kouzlo půlnoci.

Dám ze sebe všechno
i to teskno,
co mě topí a bodá jako kopí.

Je to uvolnění mého světa,
co nepopíše žádná rozvitá věta.

Chybička se vloudí

Myslíš, že se ti to zdá,
ne jen se snažím, co to dá. 
Víš, nejsem bezchybná
a často dělám triviální přešlapy.
Protože jsem to prostě já
a peníze prostě někdy vyhodím z okna. 
Nápady jsou skvělý
realizace,
mé sny oněměly
a dopady? 
Nech mě dát se dohromady :D

...

Obrázek
Kde jsou ty časy,  když jsem neměla bílé vlasy. 
Kde jsou??
Nechybí mi, jen nevím,  jak a kdy odešly. 
Slyším jen nářek mých svalů při posilování do úmoru. 
Kde jsou ty noci,  když jsem sledovala anime i před Vánoci?
Kde jsou??
Pamatuji si jen mnoho prozření v těch silných příbězích. 
Schází mi motivace  to vzepření mé vůle a vášeň píle. Vyznat se ve zmatku,
je jako nepoužívat při zvedání kladku. 
Počkej, počkej,  co si to tu zas nalhávám tiše. Věci přijdou a odejdou  a duše je obejme nebo odjede.

Můžeš

Obrázek
Můžeš jít dělat všecho, co chceš,
jenže pak zjistíš,
žes ztratils čest,
respekt, odvahu i rozvahu,
což tě k šílenství dohání. 
Můžeš snít, jak dlouho chceš,
jenže pak zjistíš,
že už jen řveš,
obdivuješ, zoufáš a doufáš,
že tě někdo zachrání. 
Stačí ti jedno,
nemusíš umět a zvládnout všechno sám.
Stačí sundat masku
a posílat energii dál.

Hořký desert

Roztříštění mezi mnoho koníčků 
bez konce našeho deníčku
píšeme další teskný příběh. 

Nemůžeme číst napřed  ani později  jen svůj příběh necháváme ve výprodeji. 
Máme strach  vypustit odlišnost na povrch naší masky, co tvoří jen blesky. 

Pohlazení lehkým vánkem
nevnímáme.
V řetězech se topíme 
během třech ran pod pás.

Hrdinský krok nás omámí jako kolemjdoucí neznámý bez potřeby vděku,  ač budí dojem,  že je na útěku. 
Je na útěku  před přetvářkou  a nenechá se zpoutat jakoukoliv narážkou  či porážkou. 
Prostě je jen sám sebou
stojící na útesu 
a jistým krokem 
pokračuje k nebesům.

Remix

Je těžké žít,
když tě řeže klid,
slovy jsi strašně sweet
jako bonbón ale v obalu. 
Tak pardon že jdu pomalu,
ale přejdu-li ve sprint,
zabije mě proti wind. 
Hoď mi nějaký doping,
ať funguje aspoň dreaming.
Nejde mi o styl ani o cash,
spíš mi řekni, co vlastně chceš.
Štěstí nebo happiness
to ti ale nikdo neodnes.
Nikdo ti to nedá,
je to celkem věda. 
Máš to,
zvaž to,
vytáhni to z hlubin,
a pak už jen get in.

Úsměv na rtech

Obrázek
Když se smíříš s tím,  že nemůžeš všechno ovládnout.
Že není perfektní chvíle,
a že ti chybí víc než vůle. 
Až přijmeš svět takový, jaký je,
pak poznáš,
že to je skutečná magie. Uvidíš, že život je dokonalý,
stejně jako když jsme byli malí.

Kritici

Obrázek
Nejsem moderní kritik,
co se zase někam vyfik,
aby vyšiloval, jak je hrozný tenhle knedlík. 
Že neviděl vajíčka ani z rychlíku,
a že nechce vidět zákazníky podniku,
protože není dobré mít infarkt jenom ze zvyku. 
Teď nastává chvíle pravdy,
buď úspěch,
nebo konec navždy.
Vyjádření to prostě pro mě není.
Kritika?
 To chce těžkýho profíka.

Nejsem ani módní kritik
co komentuje, kdo se jak vyfik
s poznámkou, že on je vážně profík. 
Barvy lososová,  meruňková či broskvová?
Jistě že jsou odlišné a to doslova.
Sandály a šála?
To jste snad z pustého ostrova?
Teď nastává chvíle pravdy,
buď úspěch,
nebo konec navždy.
Vyjádření to prostě pro mě není.
Kritika?
To chce těžkýho profíka.

Nejsem ani kritik dramatu
co zešílí, když propadne záchvatu,
a pak píše hereckému umění odvetu. 
To barbarství pod názvem politika
už nezachrání ani stará dobrá romantika,
A hlavní role? Je dokonalá jak čtení dyslektika.
Teď nastává chvíle pravdy, buď úspěch, nebo konec navždy. Vyjádření to prostě pro mě …

Tak vzhůru

Chlad se vznáší nad duší,
ta doutná jen v záchvěvu naděje.
Tak křesám dalším křemenem,
protože vyhovět mu nepřísluší.
Úspěch netuší, že na řadě je.
Neboj, všichni si jednou vzpomenem.

Nejsem ke koupi

Obrázek
Tak nehledej už žádný možná a nebo, chci to všechno zažít s tebou. Trpící chronickou samomluvou nechci být stále sama sebou.
Chybí mi prostor kolemjdoucích, co vrhají jenom pohledy nežádoucí. Zbav se té potřeby jsou to jen nádoby, co neznají osoby a jejich pravé podoby.
Odpověz na nepoloženou otázku, řekni mi jak,  když okolí nevěří na lásku. Jen nech promluvit svoje činy a oni je pochopí aspoň z poloviny.
Začátky, konce, pochyby střídají se jako denní noviny.  Nový titulek další příběh jen osud tě ještě nedoběh.
Víc a víc pusť tu vášeň ven,  a na vše kolem zapomeň.  Buď tím kdo tě ničí,  když tu pravdu křičí.

Jako upír

Obrázek
Každé setmění mě promění
v to,
co vážně jsem. 

Hlava si oddechne a srdce poposkočí.
Vzduch mi vlévá energii do žil
a já mám pocit, že mě někdo opil. Všechno je živější a barevnější
s myšlenkou, že nejsem zdejší. 
Jsem odnikud, pokud se zeptáte.
Cítím sladkost dřeva a vy si žádáte přednost.
Jen pohled se otře o vaší postavu, která zapadá do davu. 

Ticho se plazí z lesa a odnáší mě do hlubin.
Ta královská symfonie mě vábí jak bludičky do slepé uličky.
Klid a temnota je všude kolem nadosah
a já začínám řádit jako temný vrah.

Anomálie

Jsou lidi, který prostě objemu rád,
jsou lidi, který nechápou řád. Ano přesně patřím mezi ně,
a ještě se diví, že se cítím nevinně.

Okrajová

Asi jsem debil a taky blázen,
jen nevím, co mě srazí na zem.

Přátelské (prase)činy

Obrázek
Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu. 
Ikdyž zapomenu zaplatit daně,
stejně si dovolíš promluvit na mě. Babiš už by mi stavěl šibenici,
ale ty si nehraješ jak všichni na opici.
Když tě tisíckrát naštvu protivnými vtípky,
Řekneš kámo hele....
teda vlastně pokračuješ ve formě bitky.
Nakonec mě vezmeš na milost,
přestože tě uvnitř svírá zlost.
Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu. 
Přestože nepiju pivo,
dostaneš mě do hospody, ty jo. 
S láskou na mě počkáš,
teda jen když jsi v hospodě, 
to poznám tak ,  když v telefonu slyším "v pohodě". 
Když mě porazíš ve sportu,
naočkuju si víc jogurtů,
protože rivalita není žádná banalita. 
Na závěr se stejně usměju,
ikdyž tomu vždycky vzdoruju. 
Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu.

Lhostejnost

Obrázek
Pořád s tebou jednají,  jak s kusem
ve škole
u doktora
v obchodě
i při nehodě. 
A pak se všichni diví, že ty se chováš stejně.
Používáš lidi jen k získání svého prospěchu.
A pak si stěžuješ, že tě nikdo nechápe.
Už to vidíš, co s tebou je, nebo pořád ne? 
Hozen do zmatku, máš dělat pořádek,
svět z tebe chce moudrého člověka.
Proto máš pravdu, že to není fér,
ale nechal jsi se změnit, protože si musel. 
Teď máš ale navrch ty.
Ukaž, že nejsi jeden z profesionálů,
co tě hází do kanálu. 
Dělej to, co cítíš ty a ne to,
co ti říká mělbysák, 
jde o to,
abys pokrytectvím znovu nenasák.

Nezodpovědnost duše

Nedokážu lhát a podvádět,
za to mě můžou vidět a upřímně nenávidět. Neustálá bitva s veřejností,
co se týká mých událostí bez okolností.

Vděčnost není v módě

Obrázek
Proč když někomu poděkuju,
ťuká si na čelo, 
že to se prý nesluší
pro jejich již slovy zničené uši.
Proč tak málo lidí přijímá vděčnost,
když si ji zaslouží o mnoho víc.
Snad proto, že hledají jen něčí chtíč. 
Proč když vyslovím díky, za to jací jsou,
hned se zeptají, jestli se něco děje. 
Když řeknu, že si jich vážím,
tak se mi i někdy druhá strana podivně směje. 
Za každým díky musí mít hmatatelný důkaz.
Asi už na poděkování je zapotřebí mít průkaz. 
A tak jsem asi blázen já, protože nemám sílu davu.
Všichni jsme stejní oslové, ale hlavně ať neztratíme hlavu.

Pomoz si sám

Udělej jeden krok,
jen se přemluv
a vykroč.  Nejsem žádný prorok,
ale za prvním přijde druhý,
až jednou najdeš konec duhy. 
Znáš se,
prostě si dej jenom šanci
a zbytek odpadu skončí v ranci. 
Cestou ho odložíš
a už si na něj nevzpomeneš,
když zemřeš,
pak vykročíš jiným směrem.

Pokrevní síla

Obrázek
Prospěšné věci se vejdou do 2 deci vína.
Ač možná nerad,  ale právě v tom stavu si přiznáš, že neumíš zpívat.

Životní moudra se linou sálem,
protože víš,
že nejen málem jsi už byl několikrát spálen. 
Prokletá slova vidíš jak poeta, přestože okolí říká, že jsi popleta.
Znáš soudržnost rozlitého mléka a do kolen tě nesrazí ani vyschlá řeka. Protože u 2 deci vína čeká další smír s nevolí a tvůj druh ve zbroji. 

No ikdyž. .., ale vždyť je to blbost

Zajímavější nic není než to lidské snění,
co se každou sekundou mění.
Projít čelem lavinou a čekat,
že mrazy jednou pominou. 
Hm... možná jít vedle
by mohlo jít v sedle
a s většinou stejnou pěšinou. 
Pche... tam už to znáš a umírals tam,
tak nezapomeň na vyrytý autogram. Jen prorážej mořské vlny, 
abys nebyl plná studna viny
a mohl si v klidu koupit noviny.

A zase znova, slova.

Obrázek
Neříkej, co nemyslíš vážně,  těch žabomyších válek je víc než mraky.
Slova jsou jak zaklínadla bez zrcadla,
dokážou úplné zázraky před zraky
všech nevěřících Tomášů. 
Pochvalu si musíš zasloužit,
ale nadávky  jsou zdarma k dostání na počkání.
Chápeš jakou mají váhu?

Velký bratr v šeru

Říkáš svůj názor, nad kterým ale někdo drží dozor.  Slyšíš toho našeptávače?  Je tu neviděn, neslyšen okolím, jen někdy říká:„ Dnes to povolím.”
Ššš... jsem tu stále a víš,  že tě sleduji a kontroluji, ale vlastně jsem tvůj přítel. 
Neboj se spolupracovat jen mě nepouštěj k moci, protože pak si nemůžu pomoci a propadám nemoci uspokojení, které nikde není. Jsem pak jak černá díra, co se sžírá a slintá, jak alkoholik u piva.
Můžeš mě porazit, jen prosím nech si moji odvahu, jinak zoufalství získá převahu. Staň se někým bez mého otroctví, ať nenapíšeš další méněcenné proroctví.
Jsem tvoje ego, jsem všude, když stavíš s bráchou lego, a když v zdrcadle posuzuješ další deko.
Sleduj kolego, jak dostal jsi se daleko do zajetí, ale se mnou tvá křídla nepoletí.

(P)odrazka

Obrázek
Sdílíš ty nejjemnější části tvého já,
věříš a míříš i za hranice "přijatelnosti". 

Zámek temnoty byl zlomen slovy já a ty. Svítá.  Halo, vy tam,   pojďte s námi rozpouštět těch pár vět, jak krutý je svět a to třeba hned. 

Něco si tajíš,  však jak víš,  vždyť nejde najít před tím skrýš.  Bezpečí ti nesvědčí, neb pojídá tvoji svobodu, a pak jsi častován slovem nelida.

Znáš to,
společně nebo sám,   konečně to dám,  postavím se a projdu. 

Klam?   Ne jen získáváš šarm  a temnota ztrácí další svůj gram.

Silný příběh

Obrázek
Strach jak při boji na život a na smrt.
Jsme přikryti závoji nejistoty a zrady.
Víš jak to pokračuje,  když někdo z řady vybočuje.
Buď ho umlčí a dostane "lekci"
nebo v náručí víry se stane lídrem.

Můžeš hrát v příběhu hlavní roli  nebo můžeš najít svoji skvělou pohádku.  Můžeš žít to, co hlavu bolí  nebo nalézt klid a zbavit se nepořádku. 

Až to vyřešíš,  dej mi prosím vědět,  protože já stále někde mezi tím plavu.  A už celkem pociťuju těžkou únavu. 

Není změna jako změna

Slepé nadšení když tě ožení
ale pamatuj nic se nezmění.
Protože to máme vrozený
vyhledávat stereotyp. Láska je ale neoblomná,
dokáže být zticha jako pěna
ikdyž přijde další změna.

Insta barbie

Ranní čajíček s ušima jako zajíček
Nesmí chybět outfit v zrcadle  a napsat jak se mám SQĚLE, ikdyž filtr skrývá tváře pobledlé. Selfíčko s knížkou  a nakonec fotka s osobou blízkou.

Knihy otevírají oči duši

Obrázek
Kdo nečte, vidí buď do lidí, a nebo skrz lidi.  Není to úplně o tom čtení, 
ale o těch sdílených zkušenostech a o těch příbězích,
které tvoří hlavní hrdiny.

Každý člověk je také hlavní hrdina toho svého filmu,
ale často neznáme jeho příběh do detailu,
a to je právě ten kámen úrazu.

Nejde umět všechno
a stejně tak nejde znát všechno o všech.
Stačí si uvědomit,
že jsme na tom všichni stejně v tom jednom lidském hejně.

Koma

Hluboký spánek bez říkanek ke ztrátě vědomí.   Cítím svůj dech v konečcích prstů jak šeptají: "Stůj, dál už nepluj. "
Tělesná schránka chladne, až úplně spadne ladně  a vzniká kritická ranka.
Skulinkou malinkou utíkám,  do jiné tajné skutečnosti,  vstříc nečinnosti.

Snaha o srdce

Obrázek
Znám lidi, kteří s někým chodí, jelikož to nezvládnou sami.
Znám lidi, kteří jsou zamilovaní,
občas vypadají jak zfetovaní.
Znám lidi, kteří mají lásku.
Někdy je to prostě vidět
a to ani nemusíte nic vědět.
Znám lidi, kteří jsou sami,
protože neumějí lhát
a z partu lásky hrát.
A pak jsem tu já.
Zařaďte si mě, kam chcete. Já se snažím jen poznat sebe,
až pak možná uvidím tebe.

Chyby jsou prostě vidět víc

Obrázek
Ti lepší nemají právo na jedinou chybu,
protože jinak je zařadí k většině. Ti slabší také nemají právo na jedinou chybu,
protože stejně si je pamatují podle chyb.
Protože celý svět čeká právě na chyby,
né na těch spoustu dobrých věcí kolem. Lidé si pamatují chyby a né lidi,
jací doopravdy jsou.
Potkáš-li člověka bez názoru, nebude to jen tupá ovce,
která něco opakuje po kabelovce. Možná jen chápe,  že se všechno mění  a bere věci, jaké jsou teď.

Sladká zkušenost

Obrázek
Káva oslazena na prázdném stole a u ní cizí žena. 
Hledí ti do očí a tvrdí, že ti nesvědčí všechny tvoje zvyky. 
Hořkost na jazyku oheň v kostech a vzduch řeže přímá otázka. 
Slyšíš mě nebo sleduješ tragický pořad?  Ještě pořád?? 
Hozen do hlubin jako součást útesů polykáš část přednesu.
Proč není síla v místech, ale ve stech mostech? 
Je to nekonečná prázdnota života nebo spíš srdeční porota a za ní skrytá dobrota.
Hledáš to, co dávno máš, jen sis zvykl trpět za pět prstů pro nevěstu.  Být věčný začátečník ve všem, co mít můžeš, ale nechceš. Protože mi nevěříš, leštím pevnou mříž bez zámku, tam venku.
Na papíru zbytek hvězdného prachu bez zápachu strachu.  Zapal ho, ať vzplanou všechna tvoje přání, která ti žít brání.

Písek v něčích očích

Pst! 
Vyslyš další zprávu dne,    že dámy záhadné  mají nekonečné štěstí  a vše zas pro ně dobře dopadne. 
No je to náramné,  ještě aby ne,  vždyť jejich renomé  je nikdy nemine. 
Chceš pravdu? 
Věříš další fámě,  víš,  nejde to tak jednoduše, často něčí rámě tasí zbraně v tichosti.
Pravíš: „Blbosti dospělosti?”  To si piš, že platí větná klišé.
Tak už vymeť písek nejen z misek, ale ze všech koutů a svých ran.  Protože jinak tvůj život bude obrán o  krásných pár rán.

K.O.nec

Jeden dva tři pokusy
a srdce je zas na kusy.
Ztrácím i části mé důvěry
ač ignoruju všechny pověry.
Jeden dvě tři ztráty
a zas srazím paty.
A tak s hlavou skloněnou
kráčím další směnou
jen s malou změnou.
Moje duše je zas o pár cihel hlouběji ponořena do temna
...
proměna.

Jiná dimenze

Virtuální světy jsou, jako mrtvé květy. Dokonalé na poprvé, ale ve skutečnosti bez krve. Kontrolované člověčím bohem,  a tak neříkají nikdy sbohem. 
Nenech se pohltit tekutým pískem marnotrapných informací.

Musí být jiná cesta

Prej není čas snít,
říkají:
"Přestaň už v pokoji hnít!"
Řeším-li sebe utápím se v lítosti,
a když ostatní,  nacházím se ve zlosti.
Život musí být něco víc
než stálé řešení nepříjemných situací.
Proč se neumím rozhodnout
a noční můry se mi neustále vrací? 
Jak se pohnout z místa
když si ničím nejsem jistá.
Když řeknu, jak se cítím,
zlehčují to,
a když to prostě neříkám,
tak předpokládají,
že je všechno v pořádku,
ikdyž vlastně není.
Takže mě neznají
a neví vůbec,
kdo jsem.
Kdo jsem?

Průhledná

Svět se zblánil, nemyslíš?
Já nevím co říct,
když pro lásku ztrácíme naděje a mnoho slz.
Proč jsme uzavření jak nedobytné škeble? Já nevím, možná proto vždy šlápnu vedle. Nebo snad kvůli přetvářce skrz na skrz?
Svět se změnil, nemyslíš? Já nevím, co říct, spíš jsme šťastní jinak za jiných okolností.
Jak obejmout svět a nehledět na odplatu?  Já nevím, možná nemít výplatu jen nějaký příjem k životu.

Být sám sebou

Je to dar, je to prokletí. Prý je to výhoda, ale někdy spíš patřím do smetí.
Je to strach a dojetí vlastním příběhem, co nikdy nebyl mým návrhem.

Skvělé okamžiky, které překazí třeba jen jediná narážka,
překážka, porážka.
Nejsi jako my, víš problém je, že jsi to ty.

Proč ty můžeš být sám sebou a já ne?
Kdo jsi, že mi můžeš říkat, kým mám být!
Dej si třeba jeden den v mé kůži, ať víš, jaké to je nežít!

Je to peklo, je to nebezké splynutí, když tě nikdo nenutí, být někým jiným.
Je to bolest a objetí zlostí naděje, která mi říká: Ššš, vždyť se nic neděje.

Prohrané sny, lži a svoboda, co byla poškozena, uzamčena a uškrcena.
Nejsem jako vy, ale to je váš problém... já jdu kamarádit s dobrem.

Mám dost bojů ve svém nitru a nechci dávat sbohem jitru,
kvůli tvé nevyrovnanosti se zlostí ve tých kostích.


Druhý dech

Nádech,
Výdech,
Zásek
Boj
Nalezení naděje
Nádech vdechující život
Kyslík kolující v žilách

Slepota, o(d)světa

Obrázek
Nečekaná blízkost, navzdory kilometrům, nebo spíš slabost?
Provolané tisíce a nekonečné měsíce,
výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru.
Unavené oči, ale srdce v hlasu  a mobil namísto kompasu společně v boji proti času.
Neodcházíme, jen se nevidíme,
tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli, ale stejně jsme se našli. Podívej, až kam jsme zašli.
Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně, a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině.
Víme o sobě víc než naše reálné okolí,  jenže přes písmenka to tak nebolí. Je to správně?
Počkej teď vážně, zdá se mi to právě
nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu?
Mělo se to stát a nejde to dál hrát,  když drát nahradila wifina,
klid,
není to kravina, jen nás pohltila sociální bublina.
Snad se někdy setkáme osobně  a podobně se střetneme,  až si tváří v tvář vše řekneme.

Vandr zahalený v pylu

Obrázek
termín: 28.4. - 29.4. 2018
cesta: Sušice - Kašperské Hory 
            (a zpět) cca 46km
účast: Emil, Linda, Klárka, Já


Jelikož letos přišlo očividně rovnou léto, tak jsem se rozhodli vyrazit na další dvoudenní kratický, ale za to intezivní vandr. Počasí bylo až moc dokonalé a to 24-25°C přes den a přes noc krásných 11-12°C.
V sobotu ráno jsem nastoupila v Nepomuku s Lindou v 7:51 do vlaku směr Horažďovice předměstí, kde na nás čekala Klárka s trochu vystrašeným Emilem.Ve stanici Horažďovice předměstí jsme vystoupili a čekali hodinu na další vlak, který jel do Sušice. Přes různé manévry při vystupování a nastupování našich hafíků, jsme se celkem v pohodě dostali do našeho výchozího bodu. Na Sušickém nádraží jsme byli v 9:35, a tak jsme při krásném slunném dopoledne nahodili krosny na záda a vyrazili vstříc lesům a kopcům.
Z centra jsme se dostali celkem rychle a při přechou na louku a do lesa jsem vypustili naše nevyběhané mazlíčky. Jelikož jsme cestou kecali a kecali asi 3x se nám stalo…

V hrsti

Obrázek
Víš, co já netuším.
Lžu si do očí v tvém náručí.
Proč vždy všechno poruším,
ačkoliv to nemusím.
Čteš mi myšlenky
ikdyž jsou úplně malinký
jsou zrádný jako pralinky,
sladký a jedovatý milenky.
Žár chladu mě svazuje v zapomenuté budoucnosti.

Od(z)povědi

Slyšíš ticho přicházejícího šera,
šepot kapek potoka tříštící se o kameny.
Zapadající Slunce ztrácí z dohledu obzor světa.
Pomalu a bez provinění přichází uklidnění.
Prsty tančí po strunách kytary a zapomínáš na všechny nezdary.
Nezajímá tě to, co bylo včera,
a už nehledáš historické prameny.

Začátek je základ

Obrázek
Začne-li něco příjemného,
věř, že přijde i druhý extrém.
Stejně tak že po chemické reakci
obvykle přijde ekzém,
co tě sundá až na zem.

Nepřijde-li,
pak jsi v prdeli.
Protože jsi ztratil
naději ve výprodeji.
Zkus proto raději
věřit Orloji
a jít s časem ve zbroji.

Odpolední cesta

Obrázek
Jde den za dnem a zas jen přejdem přes dalších pár klacků  a vypustíme pár zoufalých nářků.
Někdy stačí jen úsměv kolemjdoucího
nebo jen soucit strojvedoucího leč mě zdraví slovy: tak běžím, běžím, já vám věřím.
Průvodčí před vymáháním lístků vyslovuje pojistku krásného odpoledne, ikdyž do budoucna nedohlédne.
Dobro přitahuje to, co by mohlo dokázat a přitom nikoho nesvázat do řetězů bezpráví a bez slávy.
Prosba o uvolnění sedačky bez nalepené žvejkačky.  Tramvaj je naplněna k prasknutí a mě láska donutí uvolnit mé místo pro slečnu s potomkem neb vystupuji již za dalším stromkem.

Slejváček na vláček

Hořící mysl a oči poletující po celém okolí.
Kapka jedna, druhá a další jejich kamarádky
a mé oči se topí mezi řádky na okně ve vlaku.
Nepravidelná dokonalost vyměněna za neoprávněnou zlost v prázdných myšlenkách.
Karty jsou zamíchány, žádné rozdělení na zážitky před a po neděli, co jsme nechtěli.

Ztraceni do vytracena

Toužíme po lásce,
ale nedovolíme si,
se zamilovat.
Nevěříme narážce
ale lži dokážeme
vymalovat.
Bráníme se urážce,
ale máme tendence,
je podporovat.

Opojný spánek

Obrázek
Znáš ty chvíle,
kdy je načase odložit brýle.
Další ranní paprsek tě vábí,
abys neutíkal od té pravdy.
Tešíš se pouze na noční spánek,
kdy se nebudeš muset přetvařovat navenek.
Znovu jsi ve stádiu snění,
kdy máš pocit štěstí navždy.
Nějak přežít část dne se světlem,
a projít tím každodenním peklem.

Plaveme, ikdyž nechceme

Obrázek
Nejdřív jsi každý den v louži,
kde tě naučí to, jak se neutopit.
Máš pocit, že je všechno fajn,
ve školce se totiž nehraje na design.
Pak přijde pohádkový rybníček,
kde začínáš vnímat svět jaký je,
píšeš, čteš dokonce i počítáš jablíčka a hrušky,
a na základce začínáš rozeznávat výhrůžky.
Následuje vypuštění do jezera,
kde rvačky slouží k získání respektu.
Přichází kritika ve třídě, vlastně ze všech stran,
a gymlp nebo střední určuje, jak velký budeš pán.
Možná se dostaneš i do moře,
kde se všichni snaží držet v proudu.
Seminárky, skripta, zkoušky, závěrečná práce
a na vejšce se začíná tvá duše úplně ztrácet.
Nakonec jsi pohlcen oceánem,
kde hledáš úkryt před nehody tankerů.
Práce, daně, byt či dům
a najít někoho k sobě, to je um.
V životě jsi zkoušen každou minutou,
tak se neboj, stát se pravým filutou.

Systémy tě ničí

Slyšíš to ze všech stran,
že svět je pro manažery a bankéře
a že každý druhý byl už ožebrán.

Věříš těm informacím ?
Nebo jsi to prožil na vlastní kůži
a stal jsi se již propadajícím?

Stále jen myslíš podle programu na to,
jak se má někdo líp,
a proč se neotáčíš taky dolů zlato.

Protože tě bez varování
omámila závist.
Zůstalo jen minulostí malování
a pocit žízně v oceánu.

Váha světa

Někdy jsi sobec,
že nedáš ani svůj dech
a že tvé tělo je málo.
Zastav se
a podívej, co tě to stálo.
Radost, štěstí a lásku  vyměnils za pohodlí.
Možná proto  se tvé ego ujalo vlády a tvá duše teď umírá hlady.

Mé kroky v nedohlednu

Obrázek
Někdy mám období, kdy doběhnu vlak,
který už dávno ujel. A někdy zas nestíhám
ani ten, co ještě nejel.
Jsem vlastníkem
dokonalého sebetrestacího režimu.
Nejnovější verze
se dokonce už ani nedotýká rozumu.
Mám já to ale šťastnou hodinku,
když ho hacknu na vteřinku.

Vyhaslá mladá sirka

Obrázek
Nemít touhu nemít sen,
to se stává vždycky jen
když nestíhám žít
a snažím se život obejít. Něco tu nehraje
něco je rozbité.
Můj stroj se zasekl
a tělo leží jen na bytě.

Systémy jsou pro stroje a ne pro lidi.
Člověk potřebuje zvolnit nebo přidat,
jenže efektivitu práce strojům závidí.
Fantazie vyhrává a co víc,
čerpá dokonce i z učebnic.
I jen vysprchovat se, je dnes maximum
aspoň že mě nepohltí whisky a pak rum.

Neviditelné napohled

Jsem nahoře emočně,
stejně na svůj život
pohlížím bezmocně.

Jsem dole bezpečně,
což mě denně zabíjí,
ač si připadám statečně.

Protože jsem
emočně nestabilní.
Nestabilně dokonalá
a průměrně ideální.

Zkrátka mám fakt šikovný ruce

Loni v létě jsem byla s pár známými na kolech na Šumavě. Spali jsme v jednom kempu ve stanech, ze kterého jsme každý den vyjížděli na jiný okruh po okolí. Zkrátka to vypadalo na klidný fajnový týden, ale ...

První den po ujetých pár kilometrech jsme zastavili v nějaké hospůdce na oběd. Ovšem když jsme chtěli odjet, kamarádka měla úplně prázdné zadní kolo. Takže jsme vytáhli lepení a po 15 minutách zápasení, samozřejmě já byla celá černá od řetězu, jsme znovu pumpičkou nafukovali duši. Ovšem tento pokus byl zbytečný, protože díru jsme sice zalepili, ale do 2 minut byla zase prázdná, protože už byla stará a zpuchřelá. Tak jsme se rozhodli vyměnit celou duši, ale problém byl, že všechny náhradní duše měli větší průměr ventílku než byl otvor v plášti.
Naštěstí někdo z naší skupiny ten den zůstal v kempu, takže pro kamarádku přijeli autem a odvezli ji i s kolem. Zbylá část skupiny včetně mě, dokončila naplánovaný okruh a dojela na kolech do kempu.

V tu dobu jsem hrála asi půl roku na kyta…

Jako když utne paměť

Přeji vám všem,
krásný každý den.
Přeji vám mnoho lepších zítřků,
protože nic lepšího než naději neznám. Zahoďte ty hodiny nářků,
protože to je vše, co na vás poznám.
Nevidím vaši podstatu,
možná je to moje chyba,
a nebo si hraju na ztrátu. Deset let a já si říkám,
proč už mě někteří nevidí?
Vždyť ze dne na den
nepatříme mezi pralidi.
Sbohem pokud odcházíš
a přeji příjemnou cestu.
Ze dne na den beze slov,
doufám jen, že lepší nacházíš.

Tak to je

Jestli to nikam nedotáhnu,
tak jen kvůli sobě.
Jestli to někam dotáhnu,
tak jen kvůli sobě.
Nechej mě dělat to,
co by tebe porazilo.
Protože ty děláš věci,
které by zas zabily mě.
Je to tak v pořádku,
že jsme takoví jací jsme. Tak mě nech vzlétnout.

Velikonoční vandr

Obrázek
termín: 31.3. - 1.4. 2018
cesta: Kařez - Břasy
účast: Ája, Linda, Kačka, Majda, Kája, Já


Ráno jsme vyrazili vlakem v 7:29 z Nepomuka. Přes potíže s náhubky pro naše hafíky (kvůli cestě vlakem), pak taky jeden zapomenutý spacák doma a Kájův sprint s krosnou na nádraží, jsme stihli nastoupit a odjeli vlakem do Plzně. Z Plzně jsme jeli asi dalších 30 minut vlakem do Kařezu, kde jsme vystoupili a začali šlapat po svých.
Do Zbirohu jsme dorazili lehce před 11 hodinou, a tak jsme čekali na otevření místní pizzerie, aby jsme nabrali síly na odpolední cestu do Radče. Po chutném obědě jsme opět nahodili krosny na záda a vydali se na kopec k místnímum zámku, kde se pořádaly Velikonoční trhy. Takže po né zrovna příjemném kličkování mezi auty a lidmi jsme se konečně dostali do lesa.
Kačka se sama prohlásila za vedoucího výpravy, Majda byla naše GPS, Kája byl dokonalej paparazzi se zrcadlovkou a na mě s kytarou na zádech zbyla úloha "muzikanta".
Celý vandr jsme byli nuceni poslouchat ved…

Slečny

Potkávám je denně na každém rohu,
roztřesou se mi ruce, když slyším:
Mohu?
Ehmmm. ... jistě
a nesměle se usměji
tak, že vypadám natvrdleji.
V práci, ve škole, ve vlaku,
nikde se jim nevyhnu.
Odolávám svému přetlaku,
asi mě to rozptýlí do vzduchu
a já pak snad ztratím tuhle poruchu.
Není nic lepšího než slyšet, že mě někdo bere tak, jak se cítím. 
Ano, jsou to opět slečny, které to tak prý vidí.
Zajímavé je že tak,  až se člověk skoro stydí.

A přesto nějak pokračuji

Obrázek
Vzdávám se každé ráno
opouštím své sny,
jen proto že
noci střídají dny.

Vzdávám to každý den
nakonec ale stejně vstanu,
jen proto že
na sebe zapomenu.

Vzdala jsem to už tolikrát,
že nevím co je opakem,
jen proto že
bojuji se zázrakem.

To krásné něžnější pohlaví

Obrázek
Pohledem ony porozumí,
však jejich slovům
já nerozumím.
Objetími nešetří,
aj mně
nějaké občas uštědří.
Jsou tak neuvěřitelně silné duše,
že jen zírám, zírám a jsem tiše.
Každý den šíří něco,
co nepochopím.
Nejde to vidět ani popsat,
natož své pocity vypsat.
Předávají všem
kouzlo bez magie
a vánek v bezvětří.
A přitom působí
jak jednodílná trilogie
či otevřené závětří.

Když maminka má prej vždycky pravdu...

Takový normální páteční večer, když se nemůžeme shodnout na co se večer budeme koukat v televizi.

Při přepínání kanálů...
Já: „Hele Chirurgové...”

po 2 minutách sledování:
Mamka: „To má být snad o doktorech a né nějaký porno kecy...”
Já: „Tak si to přepni jinam, když ti to vadí...”

Mamka pokračuje v přepínání dál...
Mamka: „No konečně něco na co se dá koukat.” (Sex ve městě)
Já: „Jako vážně? Chirurgové jsou podle tebe porno, ale Sex ve městě není...”
Mamka: „ Tam jde o ten příběh ...”
Já: „Jo jasně...mě to neříkej...”

Sociofobik

Obrázek
Pozdní brzy nebo brzké pozdě?
Stres s každým úkolem či situací.
Všechno a nic.
Vždycky, někdy, nebo stále na dně?
Boj o život v každé chvíli,
sekundě, minutě či hodině.
Zrychlený tep, sevřené hrdlo,
ztuhlá krev v žilách a je ti mdlo.
Co se stane když
to nevyjde?
Myslíš jen na to, ikdyž víš,
že se to nestane.
Oslovení je jak tvé znehybnění.
tranz, blok či traumatický šok
Chce se ti zvracet ...ne vlastně nechce.
Radši ale půjdeš aspoň na záchod přece.
Nakonec zkoprněle kráčíš vstříc,
s upřeným zrakem
na tvůj již dobře známý střevíc.
Tak jsi zvládnul přežít další brutální den
a žít v klidu bez stresu je zas jen sen.