Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

No ikdyž. .., ale vždyť je to blbost

Zajímavější nic není než to lidské snění,
co se každou sekundou mění.
Projít čelem lavinou a čekat,
že mrazy jednou pominou. 
Hm... možná jít vedle
by mohlo jít v sedle
a s většinou stejnou pěšinou. 
Pche... tam už to znáš a umírals tam,
tak nezapomeň na vyrytý autogram. Jen prorážej mořské vlny, 
abys nebyl plná studna viny
a mohl si v klidu koupit noviny.

A zase znova, slova.

Obrázek
Neříkej, co nemyslíš vážně,  těch žabomyších válek je víc než mraky.
Slova jsou jak zaklínadla bez zrcadla,
dokážou úplné zázraky před zraky
všech nevěřících Tomášů. 
Pochvalu si musíš zasloužit,
ale nadávky  jsou zdarma k dostání na počkání.
Chápeš jakou mají váhu?

Velký bratr v šeru

Říkáš svůj názor, nad kterým ale někdo drží dozor.  Slyšíš toho našeptávače?  Je tu neviděn, neslyšen okolím, jen někdy říká:„ Dnes to povolím.”
Ššš... jsem tu stále a víš,  že tě sleduji a kontroluji, ale vlastně jsem tvůj přítel. 
Neboj se spolupracovat jen mě nepouštěj k moci, protože pak si nemůžu pomoci a propadám nemoci uspokojení, které nikde není. Jsem pak jak černá díra, co se sžírá a slintá, jak alkoholik u piva.
Můžeš mě porazit, jen prosím nech si moji odvahu, jinak zoufalství získá převahu. Staň se někým bez mého otroctví, ať nenapíšeš další méněcenné proroctví.
Jsem tvoje ego, jsem všude, když stavíš s bráchou lego, a když v zdrcadle posuzuješ další deko.
Sleduj kolego, jak dostal jsi se daleko do zajetí, ale se mnou tvá křídla nepoletí.

(P)odrazka

Obrázek
Sdílíš ty nejjemnější části tvého já,
věříš a míříš i za hranice "přijatelnosti". 

Zámek temnoty byl zlomen slovy já a ty. Svítá.  Halo, vy tam,   pojďte s námi rozpouštět těch pár vět, jak krutý je svět a to třeba hned. 

Něco si tajíš,  však jak víš,  vždyť nejde najít před tím skrýš.  Bezpečí ti nesvědčí, neb pojídá tvoji svobodu, a pak jsi častován slovem nelida.

Znáš to,
společně nebo sám,   konečně to dám,  postavím se a projdu. 

Klam?   Ne jen získáváš šarm  a temnota ztrácí další svůj gram.

Není změna jako změna

Slepé nadšení když tě ožení
ale pamatuj nic se nezmění.
Protože to máme vrozený
vyhledávat stereotyp. Láska je ale neoblomná,
dokáže být zticha jako pěna
ikdyž přijde další změna.

Insta barbie

Ranní čajíček s ušima jako zajíček
Nesmí chybět outfit v zrcadle  a napsat jak se mám SQĚLE, ikdyž filtr skrývá tváře pobledlé. Selfíčko s knížkou  a nakonec fotka s osobou blízkou.

Knihy otevírají oči duši

Obrázek
Kdo nečte, vidí buď do lidí, a nebo skrz lidi.  Není to úplně o tom čtení, 
ale o těch sdílených zkušenostech a o těch příbězích,
které tvoří hlavní hrdiny.

Každý člověk je také hlavní hrdina toho svého filmu,
ale často neznáme jeho příběh do detailu,
a to je právě ten kámen úrazu.

Nejde umět všechno
a stejně tak nejde znát všechno o všech.
Stačí si uvědomit,
že jsme na tom všichni stejně v tom jednom lidském hejně.

Koma

Hluboký spánek bez říkanek ke ztrátě vědomí.   Cítím svůj dech v konečcích prstů jak šeptají: "Stůj, dál už nepluj. "
Tělesná schránka chladne, až úplně spadne ladně  a vzniká kritická ranka.
Skulinkou malinkou utíkám,  do jiné tajné skutečnosti,  vstříc nečinnosti.

Snaha o srdce

Obrázek
Znám lidi, kteří s někým chodí, jelikož to nezvládnou sami.
Znám lidi, kteří jsou zamilovaní,
občas vypadají jak zfetovaní.
Znám lidi, kteří mají lásku.
Někdy je to prostě vidět
a to ani nemusíte nic vědět.
Znám lidi, kteří jsou sami,
protože neumějí lhát
a z partu lásky hrát.
A pak jsem tu já.
Zařaďte si mě, kam chcete. Já se snažím jen poznat sebe,
až pak možná uvidím tebe.

Chyby jsou prostě vidět víc

Obrázek
Ti lepší nemají právo na jedinou chybu,
protože jinak je zařadí k většině. Ti slabší také nemají právo na jedinou chybu,
protože stejně si je pamatují podle chyb.
Protože celý svět čeká právě na chyby,
né na těch spoustu dobrých věcí kolem. Lidé si pamatují chyby a né lidi,
jací doopravdy jsou.
Potkáš-li člověka bez názoru, nebude to jen tupá ovce,
která něco opakuje po kabelovce. Možná jen chápe,  že se všechno mění  a bere věci, jaké jsou teď.

Sladká zkušenost

Obrázek
Káva oslazena na prázdném stole a u ní cizí žena. 
Hledí ti do očí a tvrdí, že ti nesvědčí všechny tvoje zvyky. 
Hořkost na jazyku oheň v kostech a vzduch řeže přímá otázka. 
Slyšíš mě nebo sleduješ tragický pořad?  Ještě pořád?? 
Hozen do hlubin jako součást útesů polykáš část přednesu.
Proč není síla v místech, ale ve stech mostech? 
Je to nekonečná prázdnota života nebo spíš srdeční porota a za ní skrytá dobrota.
Hledáš to, co dávno máš, jen sis zvykl trpět za pět prstů pro nevěstu.  Být věčný začátečník ve všem, co mít můžeš, ale nechceš. Protože mi nevěříš, leštím pevnou mříž bez zámku, tam venku.
Na papíru zbytek hvězdného prachu bez zápachu strachu.  Zapal ho, ať vzplanou všechna tvoje přání, která ti žít brání.

Písek v něčích očích

Pst! 
Vyslyš další zprávu dne,    že dámy záhadné  mají nekonečné štěstí  a vše zas pro ně dobře dopadne. 
No je to náramné,  ještě aby ne,  vždyť jejich renomé  je nikdy nemine. 
Chceš pravdu? 
Věříš další fámě,  víš,  nejde to tak jednoduše, často něčí rámě tasí zbraně v tichosti.
Pravíš: „Blbosti dospělosti?”  To si piš, že platí větná klišé.
Tak už vymeť písek nejen z misek, ale ze všech koutů a svých ran.  Protože jinak tvůj život bude obrán o  krásných pár rán.

K.O.nec

Jeden dva tři pokusy
a srdce je zas na kusy.
Ztrácím i části mé důvěry
ač ignoruju všechny pověry.
Jeden dvě tři ztráty
a zas srazím paty.
A tak s hlavou skloněnou
kráčím další směnou
jen s malou změnou.
Moje duše je zas o pár cihel hlouběji ponořena do temna
...
proměna.

Jiná dimenze

Virtuální světy jsou, jako mrtvé květy. Dokonalé na poprvé, ale ve skutečnosti bez krve. Kontrolované člověčím bohem,  a tak neříkají nikdy sbohem. 
Nenech se pohltit tekutým pískem marnotrapných informací.

Musí být jiná cesta

Prej není čas snít,
říkají:
"Přestaň už v pokoji hnít!"
Řeším-li sebe utápím se v lítosti,
a když ostatní,  nacházím se ve zlosti.
Život musí být něco víc
než stálé řešení nepříjemných situací.
Proč se neumím rozhodnout
a noční můry se mi neustále vrací? 
Jak se pohnout z místa
když si ničím nejsem jistá.
Když řeknu, jak se cítím,
zlehčují to,
a když to prostě neříkám,
tak předpokládají,
že je všechno v pořádku,
ikdyž vlastně není.
Takže mě neznají
a neví vůbec,
kdo jsem.
Kdo jsem?

Průhledná

Svět se zblánil, nemyslíš?
Já nevím co říct,
když pro lásku ztrácíme naděje a mnoho slz.
Proč jsme uzavření jak nedobytné škeble? Já nevím, možná proto vždy šlápnu vedle. Nebo snad kvůli přetvářce skrz na skrz?
Svět se změnil, nemyslíš? Já nevím, co říct, spíš jsme šťastní jinak za jiných okolností.
Jak obejmout svět a nehledět na odplatu?  Já nevím, možná nemít výplatu jen nějaký příjem k životu.

Být sám sebou

Je to dar, je to prokletí. Prý je to výhoda, ale někdy spíš patřím do smetí.
Je to strach a dojetí vlastním příběhem, co nikdy nebyl mým návrhem.

Skvělé okamžiky, které překazí třeba jen jediná narážka,
překážka, porážka.
Nejsi jako my, víš problém je, že jsi to ty.

Proč ty můžeš být sám sebou a já ne?
Kdo jsi, že mi můžeš říkat, kým mám být!
Dej si třeba jeden den v mé kůži, ať víš, jaké to je nežít!

Je to peklo, je to nebezké splynutí, když tě nikdo nenutí, být někým jiným.
Je to bolest a objetí zlostí naděje, která mi říká: Ššš, vždyť se nic neděje.

Prohrané sny, lži a svoboda, co byla poškozena, uzamčena a uškrcena.
Nejsem jako vy, ale to je váš problém... já jdu kamarádit s dobrem.

Mám dost bojů ve svém nitru a nechci dávat sbohem jitru,
kvůli tvé nevyrovnanosti se zlostí ve tých kostích.


Druhý dech

Nádech,
Výdech,
Zásek
Boj
Nalezení naděje
Nádech vdechující život
Kyslík kolující v žilách

Slepota, o(d)světa

Obrázek
Nečekaná blízkost, navzdory kilometrům, nebo spíš slabost?
Provolané tisíce a nekonečné měsíce,
výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru.
Unavené oči, ale srdce v hlasu  a mobil namísto kompasu společně v boji proti času.
Neodcházíme, jen se nevidíme,
tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli, ale stejně jsme se našli. Podívej, až kam jsme zašli.
Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně, a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině.
Víme o sobě víc než naše reálné okolí,  jenže přes písmenka to tak nebolí. Je to správně?
Počkej teď vážně, zdá se mi to právě
nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu?
Mělo se to stát a nejde to dál hrát,  když drát nahradila wifina,
klid,
není to kravina, jen nás pohltila sociální bublina.
Snad se někdy setkáme osobně  a podobně se střetneme,  až si tváří v tvář vše řekneme.

Vandr zahalený v pylu

Obrázek
termín: 28.4. - 29.4. 2018
cesta: Sušice - Kašperské Hory 
            (a zpět) cca 46km
účast: Emil, Linda, Klárka, Já


Jelikož letos přišlo očividně rovnou léto, tak jsem se rozhodli vyrazit na další dvoudenní kratický, ale za to intezivní vandr. Počasí bylo až moc dokonalé a to 24-25°C přes den a přes noc krásných 11-12°C.
V sobotu ráno jsem nastoupila v Nepomuku s Lindou v 7:51 do vlaku směr Horažďovice předměstí, kde na nás čekala Klárka s trochu vystrašeným Emilem. Ve stanici Horažďovice předměstí jsme vystoupili a čekali hodinu na další vlak, který jel do Sušice. Přes různé manévry při vystupování a nastupování našich hafíků, jsme se celkem v pohodě dostali do našeho výchozího bodu. Na Sušickém nádraží jsme byli v 9:35, a tak jsme při krásném slunném dopoledne nahodili krosny na záda a vyrazili vstříc lesům a kopcům.
Z centra jsme se dostali celkem rychle a při přechou na louku a do lesa jsem vypustili naše nevyběhané mazlíčky. Jelikož jsme cestou kecali a kecali asi 3x se nám stal…

V hrsti

Obrázek
Víš, co já netuším.
Lžu si do očí v tvém náručí.
Proč vždy všechno poruším,
ačkoliv to nemusím.
Čteš mi myšlenky
ikdyž jsou úplně malinký
jsou zrádný jako pralinky,
sladký a jedovatý milenky.
Žár chladu mě svazuje v zapomenuté budoucnosti.

Od(z)povědi

Slyšíš ticho přicházejícího šera,
šepot kapek potoka tříštící se o kameny.
Zapadající Slunce ztrácí z dohledu obzor světa.
Pomalu a bez provinění přichází uklidnění.
Prsty tančí po strunách kytary a zapomínáš na všechny nezdary.
Nezajímá tě to, co bylo včera,
a už nehledáš historické prameny.

Začátek je základ

Obrázek
Začne-li něco příjemného,
věř, že přijde i druhý extrém.
Stejně tak že po chemické reakci
obvykle přijde ekzém,
co tě sundá až na zem.

Nepřijde-li,
pak jsi v prdeli.
Protože jsi ztratil
naději ve výprodeji.
Zkus proto raději
věřit Orloji
a jít s časem ve zbroji.

Odpolední cesta

Obrázek
Jde den za dnem a zas jen přejdem přes dalších pár klacků  a vypustíme pár zoufalých nářků.
Někdy stačí jen úsměv kolemjdoucího
nebo jen soucit strojvedoucího leč mě zdraví slovy: tak běžím, běžím, já vám věřím.
Průvodčí před vymáháním lístků vyslovuje pojistku krásného odpoledne, ikdyž do budoucna nedohlédne.
Dobro přitahuje to, co by mohlo dokázat a přitom nikoho nesvázat do řetězů bezpráví a bez slávy.
Prosba o uvolnění sedačky bez nalepené žvejkačky.  Tramvaj je naplněna k prasknutí a mě láska donutí uvolnit mé místo pro slečnu s potomkem neb vystupuji již za dalším stromkem.

Slejváček na vláček

Hořící mysl a oči poletující po celém okolí.
Kapka jedna, druhá a další jejich kamarádky
a mé oči se topí mezi řádky na okně ve vlaku.
Nepravidelná dokonalost vyměněna za neoprávněnou zlost v prázdných myšlenkách.
Karty jsou zamíchány, žádné rozdělení na zážitky před a po neděli, co jsme nechtěli.

Ztraceni do vytracena

Toužíme po lásce,
ale nedovolíme si,
se zamilovat.
Nevěříme narážce
ale lži dokážeme
vymalovat.
Bráníme se urážce,
ale máme tendence,
je podporovat.

Opojný spánek

Obrázek
Znáš ty chvíle,
kdy je načase odložit brýle.
Další ranní paprsek tě vábí,
abys neutíkal od té pravdy.
Tešíš se pouze na noční spánek,
kdy se nebudeš muset přetvařovat navenek.
Znovu jsi ve stádiu snění,
kdy máš pocit štěstí navždy.
Nějak přežít část dne se světlem,
a projít tím každodenním peklem.

Plaveme, ikdyž nechceme

Obrázek
Nejdřív jsi každý den v louži,
kde tě naučí to, jak se neutopit.
Máš pocit, že je všechno fajn,
ve školce se totiž nehraje na design.
Pak přijde pohádkový rybníček,
kde začínáš vnímat svět jaký je,
píšeš, čteš dokonce i počítáš jablíčka a hrušky,
a na základce začínáš rozeznávat výhrůžky.
Následuje vypuštění do jezera,
kde rvačky slouží k získání respektu.
Přichází kritika ve třídě, vlastně ze všech stran,
a gymlp nebo střední určuje, jak velký budeš pán.
Možná se dostaneš i do moře,
kde se všichni snaží držet v proudu.
Seminárky, skripta, zkoušky, závěrečná práce
a na vejšce se začíná tvá duše úplně ztrácet.
Nakonec jsi pohlcen oceánem,
kde hledáš úkryt před nehody tankerů.
Práce, daně, byt či dům
a najít někoho k sobě, to je um.
V životě jsi zkoušen každou minutou,
tak se neboj, stát se pravým filutou.

Systémy tě ničí

Slyšíš to ze všech stran,
že svět je pro manažery a bankéře
a že každý druhý byl už ožebrán.

Věříš těm informacím ?
Nebo jsi to prožil na vlastní kůži
a stal jsi se již propadajícím?

Stále jen myslíš podle programu na to,
jak se má někdo líp,
a proč se neotáčíš taky dolů zlato.

Protože tě bez varování
omámila závist.
Zůstalo jen minulostí malování
a pocit žízně v oceánu.

Váha světa

Někdy jsi sobec,
že nedáš ani svůj dech
a že tvé tělo je málo.
Zastav se
a podívej, co tě to stálo.
Radost, štěstí a lásku  vyměnils za pohodlí.
Možná proto  se tvé ego ujalo vlády a tvá duše teď umírá hlady.

Mé kroky v nedohlednu

Obrázek
Někdy mám období, kdy doběhnu vlak,
který už dávno ujel. A někdy zas nestíhám
ani ten, co ještě nejel.
Jsem vlastníkem
dokonalého sebetrestacího režimu.
Nejnovější verze
se dokonce už ani nedotýká rozumu.
Mám já to ale šťastnou hodinku,
když ho hacknu na vteřinku.

Vyhaslá mladá sirka

Obrázek
Nemít touhu nemít sen,
to se stává vždycky jen
když nestíhám žít
a snažím se život obejít. Něco tu nehraje
něco je rozbité.
Můj stroj se zasekl
a tělo leží jen na bytě.

Systémy jsou pro stroje a ne pro lidi.
Člověk potřebuje zvolnit nebo přidat,
jenže efektivitu práce strojům závidí.
Fantazie vyhrává a co víc,
čerpá dokonce i z učebnic.
I jen vysprchovat se, je dnes maximum
aspoň že mě nepohltí whisky a pak rum.

Neviditelné napohled

Jsem nahoře emočně,
stejně na svůj život
pohlížím bezmocně.

Jsem dole bezpečně,
což mě denně zabíjí,
ač si připadám statečně.

Protože jsem
emočně nestabilní.
Nestabilně dokonalá
a průměrně ideální.

Zkrátka mám fakt šikovný ruce

Loni v létě jsem byla s pár známými na kolech na Šumavě. Spali jsme v jednom kempu ve stanech, ze kterého jsme každý den vyjížděli na jiný okruh po okolí. Zkrátka to vypadalo na klidný fajnový týden, ale ...

První den po ujetých pár kilometrech jsme zastavili v nějaké hospůdce na oběd. Ovšem když jsme chtěli odjet, kamarádka měla úplně prázdné zadní kolo. Takže jsme vytáhli lepení a po 15 minutách zápasení, samozřejmě já byla celá černá od řetězu, jsme znovu pumpičkou nafukovali duši. Ovšem tento pokus byl zbytečný, protože díru jsme sice zalepili, ale do 2 minut byla zase prázdná, protože už byla stará a zpuchřelá. Tak jsme se rozhodli vyměnit celou duši, ale problém byl, že všechny náhradní duše měli větší průměr ventílku než byl otvor v plášti.
Naštěstí někdo z naší skupiny ten den zůstal v kempu, takže pro kamarádku přijeli autem a odvezli ji i s kolem. Zbylá část skupiny včetně mě, dokončila naplánovaný okruh a dojela na kolech do kempu.

V tu dobu jsem hrála asi půl roku na kyta…

Jako když utne paměť

Přeji vám všem,
krásný každý den.
Přeji vám mnoho lepších zítřků,
protože nic lepšího než naději neznám. Zahoďte ty hodiny nářků,
protože to je vše, co na vás poznám.
Nevidím vaši podstatu,
možná je to moje chyba,
a nebo si hraju na ztrátu. Deset let a já si říkám,
proč už mě někteří nevidí?
Vždyť ze dne na den
nepatříme mezi pralidi.
Sbohem pokud odcházíš
a přeji příjemnou cestu.
Ze dne na den beze slov,
doufám jen, že lepší nacházíš.

Tak to je

Jestli to nikam nedotáhnu,
tak jen kvůli sobě.
Jestli to někam dotáhnu,
tak jen kvůli sobě.
Nechej mě dělat to,
co by tebe porazilo.
Protože ty děláš věci,
které by zas zabily mě.
Je to tak v pořádku,
že jsme takoví jací jsme. Tak mě nech vzlétnout.

Velikonoční vandr

Obrázek
termín: 31.3. - 1.4. 2018
cesta: Kařez - Břasy
účast: Ája, Linda, Kačka, Majda, Kája, Já


Ráno jsme vyrazili vlakem v 7:29 z Nepomuka. Přes potíže s náhubky pro naše hafíky (kvůli cestě vlakem), pak taky jeden zapomenutý spacák doma a Kájův sprint s krosnou na nádraží, jsme stihli nastoupit a odjeli vlakem do Plzně. Z Plzně jsme jeli asi dalších 30 minut vlakem do Kařezu, kde jsme vystoupili a začali šlapat po svých.
Do Zbirohu jsme dorazili lehce před 11 hodinou, a tak jsme čekali na otevření místní pizzerie, aby jsme nabrali síly na odpolední cestu do Radče. Po chutném obědě jsme opět nahodili krosny na záda a vydali se na kopec k místnímum zámku, kde se pořádaly Velikonoční trhy. Takže po né zrovna příjemném kličkování mezi auty a lidmi jsme se konečně dostali do lesa.
Kačka se sama prohlásila za vedoucího výpravy, Majda byla naše GPS, Kája byl dokonalej paparazzi se zrcadlovkou a na mě s kytarou na zádech zbyla úloha "muzikanta".
Celý vandr jsme byli nuceni poslouchat ved…

Slečny

Potkávám je denně na každém rohu,
roztřesou se mi ruce, když slyším:
Mohu?
Ehmmm. ... jistě
a nesměle se usměji
tak, že vypadám natvrdleji.
V práci, ve škole, ve vlaku,
nikde se jim nevyhnu.
Odolávám svému přetlaku,
asi mě to rozptýlí do vzduchu
a já pak snad ztratím tuhle poruchu.
Není nic lepšího než slyšet, že mě někdo bere tak, jak se cítím. 
Ano, jsou to opět slečny, které to tak prý vidí.
Zajímavé je že tak,  až se člověk skoro stydí.

A přesto nějak pokračuji

Obrázek
Vzdávám se každé ráno
opouštím své sny,
jen proto že
noci střídají dny.

Vzdávám to každý den
nakonec ale stejně vstanu,
jen proto že
na sebe zapomenu.

Vzdala jsem to už tolikrát,
že nevím co je opakem,
jen proto že
bojuji se zázrakem.

To krásné něžnější pohlaví

Obrázek
Pohledem ony porozumí,
však jejich slovům
já nerozumím.
Objetími nešetří,
aj mně
nějaké občas uštědří.
Jsou tak neuvěřitelně silné duše,
že jen zírám, zírám a jsem tiše.
Každý den šíří něco,
co nepochopím.
Nejde to vidět ani popsat,
natož své pocity vypsat.
Předávají všem
kouzlo bez magie
a vánek v bezvětří.
A přitom působí
jak jednodílná trilogie
či otevřené závětří.

Když maminka má prej vždycky pravdu...

Takový normální páteční večer, když se nemůžeme shodnout na co se večer budeme koukat v televizi.

Při přepínání kanálů...
Já: „Hele Chirurgové...”

po 2 minutách sledování:
Mamka: „To má být snad o doktorech a né nějaký porno kecy...”
Já: „Tak si to přepni jinam, když ti to vadí...”

Mamka pokračuje v přepínání dál...
Mamka: „No konečně něco na co se dá koukat.” (Sex ve městě)
Já: „Jako vážně? Chirurgové jsou podle tebe porno, ale Sex ve městě není...”
Mamka: „ Tam jde o ten příběh ...”
Já: „Jo jasně...mě to neříkej...”

Sociofobik

Obrázek
Pozdní brzy nebo brzké pozdě?
Stres s každým úkolem či situací.
Všechno a nic.
Vždycky, někdy, nebo stále na dně?
Boj o život v každé chvíli,
sekundě, minutě či hodině.
Zrychlený tep, sevřené hrdlo,
ztuhlá krev v žilách a je ti mdlo.
Co se stane když
to nevyjde?
Myslíš jen na to, ikdyž víš,
že se to nestane.
Oslovení je jak tvé znehybnění.
tranz, blok či traumatický šok
Chce se ti zvracet ...ne vlastně nechce.
Radši ale půjdeš aspoň na záchod přece.
Nakonec zkoprněle kráčíš vstříc,
s upřeným zrakem
na tvůj již dobře známý střevíc.
Tak jsi zvládnul přežít další brutální den
a žít v klidu bez stresu je zas jen sen.

Bezpečné místo

Ty jsi jediné vysvobození.
Ty jsi jediná cesta,
znovuzrození.
Jestli někoho znám, tak né sebe.
Jestli riskuju, tak né kvůli sobě.
Jsi to ty, kdo mne vede.
Jsi to ty v téhle době.
Ty mě uklidníš, ty mě pochopíš.
Jen ty mě necháš nadechnout,
netopíš.
Děkuju za trpělivost,
není lepšího rádce
než prostor v mém srdci.

Věřím, že to jde i jinak ;)

Říkali:
„To nedokáže.”
„Podívej jak vypadá.”
„Nikdo tě tady nechce.”

Každý ti řády káže,
a pak zoufalství propadá,
když popřeš jeho lekce.
Mysleli, že jsou stráže,
že jinak se víra rozpadá.
A hle,
jde to i jinak,
tak přece.

Jednoduše to projdi

Nepřestávej věřit na štěstí,
Nepřestávej věřit na šťastné konce.
Jdi dál dokud cítíš kotrmelce.
A když se je naučíš,
převezme vládu pochopení.
Pak už ti cesta nebude ubírat síly.

Paměť mi neslouží

Procházím městem lidé mě zdraví.
Tak se usměju, ale můj mozek stále neví.
Tvář je mu no..tak nějak povědomá,
ale kam s ní?
No nic, odcházím jak osoba nevědomá. Školka, škola, letní tábory?
Nebo snad někdo, kdo se mnou v dětství jezdil na hory?
Plavání nebo turistické výlety?
Možná to byl někdo známý od tety...
Fascinují mě ostatní, že si mě pamatují,
zatímco já po nich jen nesměle pokukuji.
Tak sakra, vzpomeň si konečně.
Ehm, a znovu nic.
Ach jo, zase vypadám nevděčně.
Další člověk, co o mě ví víc než já
a moje paměť se znovu vyptává.
Uff.... mozek hlásí, že netuší.
A ego pouze hlesne:
Neptej se na jméno, to se vážně nesluší.
Školka, škola, letní tábory?
Nebo snad někdo, kdo se mnou v dětství jezdil na hory?
Plavání nebo turistické výlety?
Možná to byl někdo známý od tety...
Kolikátý už to byl zdvořilý rozhovor
to je snad horší než pracovní pohovor,
tam aspoň vím,
co je daný člověk zač,
zatímco tady totálně netuším...
počkat,
nebyl to náhodou náš prodavač?

Prázdnota všeho

Srdeční depeše co nezmizí,
myslíš, že ji obelstíš
a celej život pochopíš.
Rozum ti to odůvodní,
že tohle pro tebe zkrátka není.
Počkej, počkej,
vážně tomu uvěříš,
že tohle není právě mříž? 
Že projít peklem je špatně?
Že nemůžeš nikoho vidět na dně?
Že nepřijde krize, když máš své vize?
Přijde všechno.
Přijde to,
co čekáš i to co ne.
Chápeš?
Přesně o to tady jde.

Puberťácká cesta to school

Každý ráno cestou beru kafe to go,
protože dělat si ho sám je too slow.
Jé, čau bro... high five,
Dneska nevypadáš moc alive.
To víš Wowko, Lolko prostě great night,
příprava na dnešní závěrečnej epic fight.
Chápu ....YOLO
Hele Tom ...
Tvl, nechtěl bych bejt so low.
Já taky ne, mrkej, zas má ten snapback,
btw viděl jsi včera ten jeho video tag? 
Jo, zase to bylo strašně „deep”,
už slyším holky, jak říkaj:
„ježíš to bylo úpa sweet.”
No nic, dělej let's go.
Dneska ho zkouší,
to bude zas show.

Nečekejme, žijme.

Když se k dešti schyluje,
leckdo slunce miluje.
Když se bitva blíží,
leckdo mír vyhlíží.
Milióny písmen
statisíce slov
o tom,
co bylo
o tom,
co zbylo.
Mnoho proslovů
nespočet slibů
o tom,
co bude
o tom,
co půjde. 
Realita visí na posledním vlásku,
tak rozmotejme to klubko provázků.
Ať nespadne
a my s ní.

Člověče pouč se

Jsem člověk co vyměnil alkohol
za vodu.
A to z mnoha důvodů
...
Jsem člověk co vyměnil žrádlo
za pocity.
A né za ty rozlitý
....
Jsem člověk co se nemění,
nebo spíš se mění jen návyky. Jsem člověk co vyměnil "lásku"
za svobodu.
A to bez rozvodu
...
Jsem člověk co nevyměnil originál
za stejný.
A tak lítá mezi hejny
...
Jsem člověk co mívá zatmění,
nebo spíš poznal různé praktiky.

Jen další omámení, co pro mne není.

Pohled na tebe je nevinný,
jako moje rozestlané peřiny.
Vidíš mě jak se mi tají dech?
Mráz mi bruslí po zádech. 
Slyšíš můj rozechvělý hlas?
Nedokážu reagovat včas.
Nerozumím svému tělu.
Vždyť tě ani neznám na mou věru.
Vidíš mě v realitě vůbec?
Nebo zas budu vypadat jako blbec?

Svět záplat

Jednu informaci měníme za jinou,
protože toužíme po všem novém.
Po získání jedné věci chceme další
a pak máme stále málo.
Zbavujeme se závislosti závislostí,
aniž vnímáme, co nás to zas stálo.
Když procházíme krajinou,
tak o ni nezavadíme ani slovem.

Tak vezmi pero a papír...

Napiš mi slovo,
jedno jediné
jen prosím pravdivé.
Napiš mi jednu větu,
pouze jednu
ze které si doslova sednu.
Napiš mi pár řádků,
pro tvoji konečnou úlevu
a já už nebudu bloudit v tvém projevu.
Víš co?
Napiš radši své duši
to
co už dávno tuší.

Dej a obdržíš, chtěj a bude ti bráno.

Zamilovávám se každou vteřinou,
pokaždé když otevřu svoje oči.
Třeba hned poránu
když odhodím peřinu.
Nebo když jdu proti proudu
a pak se jen vítr otočí.
Zamilovávám se neustále a silně,
pokaždé když vnímám okamžik.
Třeba to tak má být,
a možná to cítím mylně.
Miluju sebe a okolí
a možná jsem jen romantik.
Proč? Jak?
Záleží vlastně na tom proč a jak?
Prostě jsem tady a teď.

Znáš-li správnou odpověd, tak mluv, jinak mlč!

Za těch 5 let na základce pak 8 let na gymplu a momentálně nějakej ten semestr na vysoký, mám pocit, že jsme strašně zabedněná a nepřející společnost. Nevím, ve skutečnosti tomu tak nemusí být, ale jde spíš o pohled jedince.

Ve škole po nás chtěli jen jednu správnou odpověď, protože tak fungujou testy teda mimo matiky a možná fyziky. I když u těchto předmětů se často učíme jen postup a je nám jedno, proč tomu tak je, protože prostě není čas, pochopit to do hloubky. To by se člověk musel vážně zabývat učením každý celý den i přes víkendy a volna. To že se učíme někdy až moc a často zbytečných informací je jasné asi každému, ale jde o to, že pokud neřekneme správnou odpověď jsme považováni za hlupáka.

Posměch, stud, znemožnení před ostatními a nakonec to nejhorší další důvod pro projevení se našeho zlého ega. Možná to vypadá, že tady dělám z mouchy velblouda, ale právě na těchto velkých maličkostech záleží, protože se nabalují a nabalují, a my se potom dostaneme do bludného kruhu, ze k…

Nepopsatelné...

Není štěstí bez bolesti.
Není klidu bez starostí.
Jedna strana přitahuje druhou,
ač zároveň se popírají.
Jako boj deště se sluncem,
který je zakončen krásnou duhou.
Rozumím tomu,
ale nedokážu to vysvětlit,
takže to vlastně podle společnosti nechápu...

Vědomí

Neuchopitelné prázdno
Nepopsatelná veličina
Nekonečný prostor
Dokonalý pohled na dno
Podvědomá příčina
zkrátka Ten doktor

Nemocné emoce pracují pro ego

Sdílejí všechny problémy,
živí se naší energií,
těší je jen dramata.
Silnější než všechny parfémy,
totální zatemnění mysli,
nadvláda byla převzata.
Čím víc odmítáme své chyby,
tím více jsme ztraceni ve lži,
propírání je masochismem duše.
Okolí je daleko a my řešíme kdyby,
kdyby tehdy nebo snad příště,
lásku a pomoc odmítáme suše. 
Naráz či střet s realitou
přijde jen se sklenicí dolitou
Můžeme se vymanit ze sevření,
když zjistíme, že jsme poražení.

Balancuj na pokraji

Důvěřuj si
Důvodem jsi ty
Věř si 
Pochybuj o sobě
Pokora je klíčem k cíli
a chyby zvyšují tvou píli.
Zastavuj se a pozoruj, ale vždy se dej znovu do pohybu na své cestě.

Peníze vládnou lidmi

Vzchop se,
vždyť víš že:
Bez strachu není odvahy,
ale stejně mi to nejde do hlavy.
Bez předsudků není zklamání,
před tím se ale málokdo ubrání.

Neslevuj ze svého komfortu,
hlavně prosím tě nikdy nesportuj.
Nesportuj!

Reklamy ty ti to napoví,
přesně že máš býti takový.

Utrácej všechny peníze
a žij život jako v repríze.

Navštěvuj poctivě robotu,
hlavně si kup spoustu těhletěch robotů

Který ti
nikdy k ničemu nebudou,
ale to přece není ostudou.

Vzchop se,
vždyť víš že:
Bez strachu není odvahy,
ale stejně mi to nejde do hlavy.
Bez předsudků není zklamání,
před tím se ale málokdo ubrání.

Obchodník ten si je vědomý,
že slevy každého vážně ohromí.

Neboj se já ti to nenutím,
ale pro tebe tu mám slevu mamutí.

Poslední módní výstřelek
to je přece přání všech manželek.

Kabelky, lodičky, šatičky
hlavně že plníte ty naše kasičky.

Vzchop se,
vždyť víš že:
Bez strachu není odvahy,
ale stejně mi to nejde do hlavy.
Bez předsudků není zklamání,
před tím se ale málokdo ubrání.


Večerní svit

Pohrdám svojí depresí,
nehodlám ji vracet mé číslo adresy.
Amputace proběhla snad dobře,
stejně vím, že mi ještě mysl hlavu odře.
Dokončím tuhle kapitolu už naposledy,
ať mě neovládají její zákeřné rady.

Možná jste hypersenzitivní i vy, je nás prý dost.

Někdy si říkám, že je to ale sakra divný, bát se věcí jako je ohňostroj nebo palička na maso. Ano možná většinu lidí nabíjí jít na nějakej fesťák, co je pěkně nahlas, mě to ale strašně vysiluje, a pak jsem den až dva úplně nepoužitelná. Pravdou ale je, že ten rámus bolí tak, jakoby mi někdo zatloukal hřebíky do hlavy...
Proč se mi skoro zastaví srdce z toho, když se někdo dusí? Možná proto, že mu nemůžu nějak víc pomoct.
Snažím se každý den pochopit každou mojí sebevětší či menší podivnost, problémem ale je, že když jednu věc pochopím, objeví se další.
Proč nedokážu doopravdy vyjádřit jak se cítím? Nejspíš proto, že většina lidí to cítí jinak...takže i když popíšu to jak se cítím, druhý si to stejně představí jinak něž já.
Proč mám pro ostatní daleko víc pochopení než pro sebe?  Hm, to je asi nejtěžší oříšek. Možná že jeden z hlavních faktorů bude snaha společnosti věci škatulkovat a nějak je zařazovat, jenže já nechci mít miliardu škatulek a při představování je říkat jako nazpamět n…

Já versus mozek

Sedím za stolem a tupě zírám,
vlastně nechápu proč o tomhle zpívám.
Hm...., aha už vím,
však víte o čem mluvím.
Celkem běžný stav zkoumání,
proč třeba existuje hádání.

Ne? ..... No tak nic.

Čau kámo to jsem já
ten kdo tě denně ovládá.
Ten co má nad tebou moc,
i když spíš celou noc.
Obvykle tak moc přemýšlím,
až mi okolí říká že si vymýšlím.
Někdy přemýšlím tak usilovně
až nevnímám že jsem vážně v posilovně.
Jindy vyvádím jako malé dítě,
a to mě pak neudrží ani rybářské sítě.

Jo..... To je fakt.

Čau kámo to jsem já
ten kdo tě denně ovládá.
Ten co má nad tebou moc,
i když spíš celou noc.
Za všechno může můj moudrý mozeček,
i za to, že vypadám občas jako blbeček.
Ale přesto mě mnohokrát nějak překvapí,
třeba tím, že vážně nejsem na chlapy.
Jop .... Je to tak.

Čau kámo to jsem já
ten kdo tě denně ovládá.
Ten co má nad tebou moc,
i když spíš celou noc.

Yours me

I need you
I want you
I will always be there for you
I see your body
I touch your body
I'm your body
I'm you
You are me

Večerní hluboké rozhovory

Miluju ty rozhovory, kdy popisuju svoji situaci druhému a vlastně je mi jedno, co si o mě bude myslet, protože jsem obvykle ve slepé uličce. V místě ze kterého se nemůžu pohnout dopředu, dozadu ani ustoupit do strany.

V takové podobné situaci jsem se nacházela v nedávné době. Je jedno, o co se přesně jednalo, ale zásadní byla reakce druhé strany, která zněla takto:

„Vždyť to miluješ .... A chceš v tom pokračovat nebo ne?! Tak nechápu, kde je pak problém.”
Jiný člověk mi zase řekl:
„Ty nemáš vůbec jednoduchej život ... není to málo, ale né zas tak moc, když je to pro tvé zdraví ...tak ať ti to vyjde a hlavně se opatruj.”
Načež já jsem odpověděla, že můj život je vždycky složitej ...
Chyba, to co jsem odpověděla, totiž nebyla pravda, ale jen mé přesvědčení. A když je člověk o něčem přesvědčený, tak to ani jinak vidět nemůže. Tímto přístupem si totiž lze uzavřít všechny další možné varianty.
Další rozhovor byl s člověkem, kterého jsem neviděla asi 2 roky:

„Jak tak na tebe koukám, tak se v…

Namazný pomelo

Mám odmalička hodně suchou kůži,
přesto jsem už mnohokrát skončila v růži.
Odřeniny spáleniny uražený zuby
otřes mozku možná taky naráz do podvozku
Pro mě je to v pohodě postavit se nehodě
ale nebývá mi moc veselo
když se loupu jako pomelo když se loupu jako pomelo
Je to vážně často k breku,
když v bazénu slýcháš:  tak už jdeš ty šneku?
Je to vážně často k pobavení, když posloucháš ponámky: mazač tu dnes není? 
Lipobase, Astrid a taky Balea,
balzámy pro mumii jako z muzea. Dermacol, Nivea a nezapomeň Dove
co dodat uff, dokonale namazaný stav.
Odřeniny spáleniny uražený zuby
otřes mozku možná taky naráz do podvozku
Pro mě je to v pohodě postavit se nehodě
ale nebývá mi moc veselo
když se loupu jako pomelo když se loupu jako pomelo

Laskavá pomluva

Láska umí léčit rány
tak přiznejte to dámy
Láska umí tvořit šrámy
nevyjímaje ani pány

Zraní-li mě, budu se svíjet v bolestech,
ale ustojím to, byť na pokraji sil. Pohltí-li mě, nechám se unášet tam,
kam pluje slunce a sladký pyl.

Je to nadpozemský risk,
byť mnohdy nadlidský zisk. ^     ^
|      | »Zlomí-li ti někdo srdce tak jen proto,«  »aby ti ho někdo jiný znovu slepil.« *********************************

Mediální bubliny

Hodit všechny strasti na papír
možná, že se to pak změní.
Dohnat se k odvaze a vyjádření
všeho, co je hluboko uvnitř na dně.
Druhá strana to nepochopila
jsou to jen písmena k přečtení.
Jak pochopit správně text,
když články jsou k zábavě výhradně.
Média jsou pro smích a k pláči,
bizardní věci jen tak pro pobavení
tragédie...dobrá ta už je k uvěření.
Až když není zbytí, vidíme to pravé smetí.

Zpovídka

Krok za krokem přichází jen ze setrvačnosti.
Bojím se, ale zároveň nemám strach.
Zní to zvláštně ale tenhle pocit, je mé prokletí.
Odvážný strach, který nejde zastavit.
Nevnímám realitu jsem zabalená do igelitu.
Tři slova odvahy: Teď nebo nikdy!
Skoč a probuď se  tak už nenuď se.

Aspoň jednou

Hej, noční múzo
posečkej ještě vteřinku,
ať stanu se umělcem
aspoň na pár chvil.
Nápad dorazil,
mé oči jsou dozorcem,
už vnímám krásu účinku,
tak sleduj hrůzo.

Nekonečný rozhovor

Jestli to tak má být,
proč jsi mi dal naději?
Jestli jsi mě nechal snít,
proč jsi mi to řekl později?
Jestli mě to nezabije,
prý mě to posílí. Co když ale potřebuju posily?
Dal jsem ti facku, ale tobě to nestačilo. Dal jsem ti jinou hračku, ale tebe to nepřesvědčilo.
Ještě tě to nezabilo, ale tobě to nestačí. Co když potřebuješ jen otevřít oči?

Záře přijde

Jsi jako
rostoucí sedmikráska v kamenném moři.
Někdo koho nelze minout bez úsměvu.
Jsi jako
kvetoucí poupě mezi proudem lží.
Někdo koho nezahrneš do průměru.
Denně chodím ulicemi,
že na Tebe snad narazím,
že osud nás svede k sobě.
Jenže už jsem z toho vyléčena,
neb jsi v jiném dresu převlečena.
Denně věnuji se vášni,
nechť čas běží k lepšímu,
nechť si mě láska váží.
Vynoř se už z davu ty pravá osobo,
ať nezačíná stejný příběh nanovo.

Emoce po ruce

Polož svoji duši na dlaně
nesnaž se skrývat svoji citlivost.
Je to síla
je to smutný smích,
a veselý pláč.
Je to víra
je to nespoutaný vězeň
a tvůj ovladač.

Díky všem za podporu

Děkuju všem, kteří čtou. Kteří čtou a vnímají, dnes je to totiž vzácností.

Děkuju za to,  že se nad něčím zamyslíte, protože nikdy nevíte, co se nakonec dozvíte.

Díky za vyjádření vašeho názoru, to totiž zvedá společnost nahoru.

Děkuju za to, že na mé myšlenky a básně reagujete, protože se obohacujeme vzájemně, přestože to nevypadá třeba příjemně.

Děkuju všem, kteří píší. Kteří píší třeba i jen mně, protože to mé krize přemostí.

Díky 2017

Byl to zajímavý rok,
plný pocitů a školních sešitů.
Spousta konfliktů
ale i porozumění
Hádek a úsměvů
objetí i setkání
Cestování a balení
sezení ale i ležení
Uznání i posměchu
souznění i neúspěchu
Konečných verdiktů
někdy i zesměšnění
Dny plné zpěvu
přiznání i poznání
Omluv a zklamání
vstávání ale i uspávání
Podceňování i nadhledu
vítězství a závodů Byl to rok 2017,
plný zkušeností i všedností.