Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2018

Reality pohádka

Myslíš, že znáš pohádku
o zatoulaném prasátku
nebo ošklivém káčátku? 
Znáš jen zabalenou realitu,
dneska zřejmě už asi do igelitu. Možná ti ten smysl uniká,
když krkovička vede podnik a
okrádá veškerou klientelu.
Tak počkej trošku ti to rozeberu.
Je to v pořádku,
že nemáme tušení,
co je pravda, a co není?
Kdo koho vlastně okrádá,
není to tak trochu zrada,
když mu chátrá zahrada?
Snad mi dáš za pravdu,
že na jeho návnadu skočí ti
největší dobráci,
protože
nemají čas po práci
řešit to, co má on dělat poctivě. 
Prý se nás týká všechno
a úplně všechno musíme vědět.
Hele je těžký běžet a zároveň sedět.
To je přesně to,
že chceš žít,
ale máme radši vědět. 
Strach je manipulátorem
né informace.
Nebezpečná je prý nejistota,
když nevíš, co čeká za obzorem. 
Tak neboj se a vykroč do světa
a ten ti ukáže,
že vždy tě nečeká jen krutá odveta.

Krásné Vánoce všem

Ať vám Štědrý den přinese: 
mnoho laskyplných úsměvů,
24 hodin bez hněvu,
spokojenost v žaludku,
prostě radost bez zármutku,
setkání s veškerou pozorností
a trpělivost těm,
co se postí.
Fajn Vánoce přeju ;)

Cukroví to nepoví

Obrázek
Potem okořeněné perníčky
budí pozornost svojí vůní.
Vedle ve stínu
se krčí rohlíčky,
ty vanilkové
obalené smutkem. 
Z okraje vyčnívají křehké pracny,
které se rozpadají
jako naše sny.
Linecké je zpražené pohledy,
co závidí
a nevěří na náhody. 
A na úplném vrcholu
stojí opile vosí hnízda,
protože bez nich
nemůže začít
ta Vánoční jízda.

Bouráš se

Je to jen velká iluze
co se ti do mozku nevleze.
Proto z ní panikaříš,
a utíkáš na guláš.
Říkáš nebreč?
Milná řeč.
Proč ne? 
Když to cítíš, pusť to ven,
stejně ti to radí ten, co byl podveden.
Je to nemorální a neetické,
ale je to energické.
VÍRA je osamělá bojovnice.
DŮVĚRA je ale odvážná spojovatelka.

Chceš bojovat sám proti všem i sobě?
V téhle válce není vítězů
jen vybojovaných volnějších řetězů.

Ale pouze na okamžik
než přijde další mužík,
nenech se ukecávat do další rvačky,
dovol si být živý.
Nech energii proudit
a neškrť svůj zdroj života.

Větřík mě oblík

Vítr hrne listí jak pravý hrdobec,
jediná úloha pro jeho náruč.
S elegancí a s bratranci
uklízí jak starý zvědavec. 
Míjím ho a říkám si,
tak mě to prosím nauč,
jít hrdě vstříc dobrodružství,
tomu neznámu
a vyprávěj mi všechny podrobnosti. 
Neslyšně mě ovine
a svírá mě hnedka po ránu,
a proč by ne,
když podrobnosti tak s přesností.

Cesta do Černé Hory 6. část - cesta k moři

Obrázek
Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek

Předchozí část: Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách

24.8.2018

Po ranní každodenní rutině jsme si naší trasu zkrátili přes louku a pokračovali po cestě, která vedla přímo do města Kolašin. Když už jsme měli celé klesání skoro za sebou dali jsme si ještě v lese oběd, a pak vylezli kolem něčí zahrady, kudy vedla naše červená stezka. Bylo zajímavé, že moc obydlí nemělo ohrazenou zahradu, a tak jsme si dovolili vzít si pár ostružin, kterým nešlo odolat, protože se u pěšiny úplně nabízely.

 nelze projít bez ochutnávky, ostružiny velké jako kaštany

První obchod jsme vzali útokem popěti dnech v horách a dali jsme si nanuka a pivo jako desert. Prošli jsme si město, které vypadalo jako typické horské středisko a na turisty tu byli…

Strach je mi oporou

Obrázek
Strach je mi oporou,
když stojím na nohou.

Jeden krok a další,
to je pro mne zázrak,

vrátit se,
když všechno ztratím 

a já zatím naslouchám touze,

že nehodlám padat dlouze. 

Cítím,
že v mém srdci sněží,

vždy když kráčím po nábřeží.

Vítr odkrývá mé jizvy,

ale vyzařuje z nich síla duše
je
odhalena,
je
úplně bez retuše. 

Dokonalost ctí nedokonalosti,
ta krása je v pozůstalosti.

Jsem hlupák

Zřejmě můj život  potřeboval další drama,
něco,  co mi projde hrudí,  ať se mé srdce nenudí. 
Všechno má šťastný konec,
ale tohle nebere konce
spíš přitahuje další kopance. 
Můžeš být vděčný,
můžeš mít rád
a stejně ti okolí někdy zboří hrad.

Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách

Obrázek
Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek

Předchozí část: Cesta do Černé Hory 4. část - dny v horách

23.8.2018

Ráno se první probrala Majda, což mě probudilo, takže jsem vytáhla guitalele a ještě napůl ve spacáku jsem místo raníčku začala hrát a zpívat do údolí, které se rozprostíralo pod námi. Můj "dokonalý chraplák po ránu" vzbudil zbytek party ve vedlejším stanu a začala příprava na královskou snídani. Přímý přenos východu Slunce osušil rosu na stanech a borůvky, které jsme udělali na všechny způsoby, protože jsme spali v modrém ráji. Proto se podával skvělej borůvkovej čaj i ovesná kaše s borůvkama. 

fascinující výhled: „Z posledních pocitů poskládám ještě jednu úžasnou chvíli...”


dokonalá snídaně, Barča dokonce i někde splašila maliny :)

Po sbalení naše…

Ač nemohu

Ač nemohu pohnout hvězdami,
mnoho věcí lze změnit vlastní silou.
I když padám, nezdá se mi,
že jednou vyhasnu jako hvězda. 
Vznikám a zanikám zároveň,
jsem jako prach, který se někde usadí
a jinde se ztratí. 
A ač nemohu pohnout hvězdami,
štěstí leží v mé moci,
s trvalým bydlištěm v srdci.

Odhoď zbroj

Obrázek
Zatmění se nezmění,
dokud nesundáme brnění.

Nádech
Výdech

Otevřít oči
a pevné objetí
bez napětí.

__________________________________________
Jak je to dlouho, co jste někoho jen tak objali?
Je to jen "blbé" objetí, ale dokáže zázraky.  Den bez objetí je pro mě jako být bez srdce.

Zkuste to pochopit

Hej pochopte to,
že lidi mají svobodu
ve svém nitru
nezáleží na tom,
co všechno musíme dělat podle zákonů.

Tak nepleťte to, že poslouchat se musí,
vždyť nás to dusí při každém slově,
co vy schválíte nově.
Hej pochopte to,
že tenhle systém nefunguje,
i když občas demokracie reaguje.
Systém nefunguje,
spravedlnost rozděluje.

Můžeme změnit měnu
ale to nic nevyřeší,
když klid je někde tam kde si
v zapomnění, protože si libujeme
v pozdvyžení našich majetků
a tváříme se, že je to ve pořádku.
Kdo se snaží aktualizovat systém
nechává jen více věcí legalizovat.
Smutné je to, že nelegální je nevědomost,
nezní to náhodou jako pitomost?
Kdo ví, jak jsme hloupí,
když kdekdo veřejně loupí.
Možná to tak není,
jen je jazyk brní z toho jak lžou
sami sobě nenápadně.
Hej tak pochopte,
že je čas to položit
a důvěřovat lidem,
když oni doteď důvěřovali státu,
který jim měl dělat tátu.

____________________________________________________
Dokud lidstvo neotevře oči, nemůže nám pomoci žádný sy…

Cesta do Černé Hory 4. část - dny v horách

Obrázek
Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek

Předchozí část: Cesta do Černé Hory 3. část - dny v horách

22.8.2018

Ráno nás ze stanu dostaly až sluneční paprsky a po snídani jsme si ještě zazpívali pár písniček, aby jsme dočerpali optimismus, protože nás čekal výstup horu Crna Glava (2319 m n. m ). No dobře já jsem guitalele neodložila po pár písničkách a pokračovala jsem v muzicírování po celou dobu balení, proto se nakonec samozřejmě čekalo na mě, než se spakuju.

doplňujeme optimismus zpěvem

Když jsme obešli jezero opět se odněkud vynořil zpívající bača. Chtěli jsme si udělat společnou fotku, a tak jsme ho nebo spíš ji požádali, aby nás vyfotila. Ukázalo se totiž, že to není bača, ale nějaká místní dívka, která má opravdu zvučný hlas.

důkaz, že jsme jeli všichni spolu

Po …

Dej si milost

Obrázek
Procházím veškerá data,
veškeré bolesti, 
starosti,
blbosti
ať už je konečně po dešti.

V tichu nitra se ukrývá podstata,
vzteku,
breku
i pokleku na dno
Dostat se tam,
nejde snadno,
cestou slyším hlasy.
Kdo jsem?
Já?
Né ty asi.

Jenže pak vnímám,
jak do vytracena zní zářící ozvěna.

Tichoučké My se vrací
rychlostí České pošty
a zůstává jen jediná otázka:
Proč ty? 

Protože ty jsi já a to jsme my.
Problémy.

Ty jsi jediný problém,
nemůžeš se vyřešit,
ale pouze pochopit.

Stroj času

Obrázek
Kéž bych si mohla koupit lístek časem
aspoň jednou jedinkrát.

Bez rozmyslu
jen s jediným přáním,
dala bych za něj vše
i mnou pochopené klišé.

Otevřela bych mnou vyřčená slova
a vložila do nich veškerou
svou vášeň,
bolest,
kapku zoufalství,
hrdost,
sílu,
hrst neštěstí
i poslední špetku naděje
...
a netvrdila bych,
že se vůbec nic neděje.

Při návratu by se ale všechno smazalo,
to vše,
co uvnitř dozrálo. Nejspíš bych netušila,
že se mi to vážně podařilo.

Ale kdo ví,
třeba už jsem ho jednou využila, ... jen jsem to doteď nezjistila.

Nechceme odejít

Rozum říká,
proč jsem tady,
moc horka,
a pak zas moc mrazu. 
Vždyť já sem nechtěl,
jenom samé nepříjemnosti
jako bolest a posměch. 

Každý den je jiný a večer
únavou upadám do rajské zahrady.
Odpočinek je jen přípravou na další boj.
Jenže neustálý tlak mi připomene,  že stále zvedám málo činek. 
S nočními běsi neválčím,
jen se schovávám kdesi
mezi snem a bděním,
ač vím,
že tím je nezměním. 
Pak si pod vahou vesmíru zvyknu víc, než by bylo zdrávo, 
zamiluju si každou maličkost
i pády svého příběhu
při čekání na něhu. 
Vnímám to, co je
a cením si veškerých událostí,
tvorů a rozhovorů. 
A když se pak dostanu do souznění,
kdy jsem veden volností času, 
pak odmítám odejít a přijmout spásu. 
Celá cesta tímto světem
je jen o přijímání,
nic víc, nic míň,
protože po přijetí
vždy naše bytí další mapu chytí.

Někdy to stačí

Někdy stačí zavřít oči,
nadechnout se a jenom být.
Zůstaň a poslechni si klid.
Jen naslouhej tichu bez zániku.

Cesta do Černé Hory 3. část - dny v horách

Obrázek
Termín:  19.8. - 27.8. 2018
cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu
         -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)
         - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek

Předchozí část:  Cesta do Černé Hory 2. část

21.8.2018

Když jsme ráno vykoukli ze stanu, zjistili jsme, jak vypadá za světla místo na, kterém jsme přenocovali. No za tmy to nevypadalo rozhodně tak zarostlé jako při ranním balení. A při snídani nám konečně došlo, že jsme se doopravdy dostali do lokality, kterou jsme prakticky před rokem vybrali náhodným ukázáním prstem na mapě.
Při prvním stoupání, které nás čekalo jsme vypadali jako trochu jako sběrači všeho, co se dalo sníst, protože maliny, jahody, ostružiny, jablka a švestky byli úplně na každém kroku. Sbírání všeho možného a nemožného vlastně pokračovalo všechny dny v horách. Velice zajímavé bylo, že když jsme někoho potakali tak nás s úsměvem pozdravil a vyptával se, kam …