Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2017

Neznám tě

Hledám někoho  kdo mi porozumí,
někoho  kdo mě nebude soudit
někoho  kdo mě probere.
Někoho  kdo mě bude mile prudit
někoho  kdo mě sebere .
Hledám tebe člověče  mé středozemí.
Tebe  který vidí v dálce radost
tebe  který ve snech cítí tebe  který nedělá druhým starost
tebe  který ve dne letí.
Hledám
...
Hledám
sebe 
Hledám
...
Hledám
Tebe 
osobo vzadu  kráčející v protisměru přede mnou. \ | /
⊙~⊙
..
()

Zimní podzim

Dlouhé večery při odcházení
Silné inspirace při představení.
Cítíme jen tu vůni
a pak naše špatné zacházení.
Protože na řadě je již někdo jiný
a dostává dominantní postavení.
Tvrdý boj začíná
na sněhu mráz usíná.
Oceníme každý zdroj tepla
a nesoudíme očima.
Protože zima otvírá srdce,
které závist protíná.

Řekněte narovinu, kam házet odpad!

Obrázek
Před pár dny mě chytnul předvánoční úklid, problém nastal ve chvíli, kdy jsem nebyla schopná vyhodit věci, protože jsem jednoduše nevěděla, jak je dobře zlikvidovat. A tak jsem se rozčilovala nad mým úklidem, který spočíval pouze v přemisťování věcí...

Kdyby se na věci psali informace ve stylu, co se s nimi dělat smí a kam se mají vyhodit, když jsou nefunkční, tak by to možná lidi dělali. Ale to by asi bylo moc jednoduchý, protože podstatnější je PŘECE to, kam je vyhazovat nemáme... Aneb antiperspirant, powerbanka, náplně do tiskárny, sluchátka, barvy, laky,... nepatří do popelnice. Když máte zkušenost s pořádným tříděním odpadu, tak logicky víte, kam to odnést, ale obyčejný konzument na trhu tohle neví. Upřímně ani já nevím, kam spoustu věcí dát (a to prej jsem třídící pošuk), aniž bych je musela doma skladovat, než bude v obci svoz nebezpečného odpadu. Další možností je sběrný dvůr. Sorry jako, ale já vážně nejezdím každý týden do nejbližšího sběrného dvoru, protože jako obyčejný čl…

Jakobáci

Znáš své rodiče líp než oni tebe?
No jakoby.
Jako jak bych to řekla...
Prostě tak.
To je stejné jako ptát se, zná - li peklo nebe.
Problém je, že k druhé straně nesahá můj zrak.
Znáš i jinou odpověď, která má hrany?
Jakoby Odpověď, která zahrnuje vše,
a je vždy pravdivá pro všechny strany.
Máte i vy ve svém okolí takového Jakobáka?

Znáš ten pocit?

Ten pocit, kdy ti dojde,
že to je ta věc,
kterou jsi vždy chtěl dělat.
Ten pocit, kdy cítíš,
že tohle je věc,
kterou jsi vlastně dávno věděl.
Ten pocit, kdy si uvědomíš,
že jsi byl jen slepý,
protože ti někdo řekl,
že to nezvládneš.

Teorie relativity

Co znamená být šťastný?
Každý chce něco jiného
někdo kapsy mastný
někdo život vlastní.
Co je vlastně normální?
Každý má jinou vizi
pro někoho výprodej totální,
pro někoho opití fatální.
Co je vlastně dokonalost ?
Někdo vidí bezchybnost,
někdo vidí moudrost.
Co znamená žít?
Pro každého něco jiného,
vlastně to není nic divného.
Vždy jde o pozorovatele
a vztažnou jedincovu soustavu.
Jiné pohledy a ukazatele
tvoří jiné výsledky a představu.

Daleký domov

Jít domů,
vrátit se za úsvitu,
aby neviděla moji bolest.
Jít domů,
dojít do cíle,
aby bolest mohla zalést.
Jít domů,
doplout na vlně úspěchu, aby mě k tobě mohl přenést.
Jít domů, kráčet hrdě se svými šrámy, aby vše zůstalo jen mezi námi.

Poločas rozpadu srdce

Skládám slovo ke slovíčku se slzou na mém víčku.
Poslední ohledy
Poslední slova
Poslední pohledy
Skládám slzu k slze s duší v kruté mlze.
První otřesné sny
První zoufalá slova
První nešťastné dny
Skládám slovo ke slovu se srdcem na lovu.

Pod povrchem

Pod rouškou
cenovky
šetříme utrácením.

Pod záštitou
zdraví
jíme hladověním.

Pod škatulkou
citů
milujeme podváděním.

Majetek nesouvisí s lidskostí

Drahé knihy
Drahé jídlo
Drahé oblečení
Kdo jsme,
když se cítíme v masce  převlečeni? 
Módní doplňky
Módní sport
Módní nábytek
Kdo jsme,
když se k sobě chováme  jak dobytek?
Levné hadry
Levné mýdlo
Levné přesvědčení
Kdo jsme,
když popíráme  jasné usvědčení?
Retro podšálky
Retro dort
Retra přebytek
Kdo jsme,
když pokračuje  náš duševní úbytek.

Rebel

Pravidla nás omezují,
žádají a pak nařizují.
Že naše činnost je nežádoucí,
tak to vidí každý kolemjdoucí.
Smutné oči, smutné duše,
a hlídač dál úspěšně kluše. Jsem prý rebel,
pro mě je důležitější život než pravidlo...

Otáčím list

Brouzdám se kalužemi,
míchám pravdu se zradou.
Odpouštím si,  nenávidět sebe totiž nedovedu.
Brouzdám se potokem,
teď už jsem snad za vodou.
Stéká poslední slza,
ale ta už není pro závadu.
Bloudím mezi myšlenkami, potkávám se s pohodou. Slunce opět ráno vychází a mně už snad nic neschází.

Poslední paprsek

Za oknem se tetelím jak malé kotě.
Už chápu jak se cítí kotě v zimě na kamnech.
Má duše pomalu taje v posledních tónech Slunce,
po roce nalézám podzimní list v botě.
Ještě si užívám, protože vím, že zima již líčí pasti,
jak obchody, které už nabízejí vánoční věnce.

Ke spánku

Uléhám do postele,
když už mi klesl teploměr síly.
Problémy upadají do zapomnění
vím jen, že tento den jsme žili.
Pokládám moji hlavu na polštář,
protože dnes již bylo vše dokončeno.
Plány nechám uložit do spánku,
aby na zítra bylo zas vše připraveno.
Skládám svoji maličkost pod širým nebem,
když hledám bezpečí v nekonečnu.
Sny si okořením přírodními živly,
neboť teď už si konečně odpočnu.

Zrcadlení

Procházím neústupným zrcadlem,
střepy mě hladí po těle,
měním se s každým snem. Hledím na sebe ve skle rozpadlém,
usmívám se trochu nesměle,
tak proplouvám dalším dnem.

Zášť

Kdy už pochopíme, že nejde o nás.
Proč se považujeme za něčí cíle?
Jsme jen vedlejší ztrátou
stejně tak, jako
trávíme méně času s tátou.
Kam se zahrabeme záleží na vás.
Proč nesundáme ty falešné brýle?
Jsme jen odpadem výroby,
jako když
odhodíme stopku od jahody.
Co když už nám nezbývá čas.
Proč nás neprobodne pravá píle?
Jsme to jen my, kdo to tak vidí,
stejně proto
máme strach ze sebe a né z lidí.

Ego

Jsi můj spoluhráč i protihráč.
Jsi moje koalice i opozice.
Jsi můj přítel i nepřítel.
Jsi moje snění i jmění.
Jsi první i poslední. Jsi částí mého já
to se tak prý má.