Duševní

Sedím sám
v místnosti bez oken
bez dveří
bez možnosti úniku.
Uprostřed plane plamínek svíčky,
který mi ukazuje cestu
jak zázrakem,
měla by tu být tma,
ale necítím paniku.
Otevírám oči,
já držím v ruce pomyslné klíčky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Vandr kolem Kosího potoka

Slepota, o(d)světa

Cyklovýlet po turistické trase

Strach je odvaha jít dál