Začnu od sebe

Běžím, běžím, utíkám,
každý den je pro mě darem.
Často stejně naříkám,
proč se nespokojím s barem?

Pak si uvědomím jednu věc,
že jsem to vždycky já,
kdo není tím, kým se zdá.

Běžím, běžím, nedýchám,
nestíhám žít teď a tady,
protože moc pospíchám.
Proč nezkusit cizí rady?

Pak si zas uvědomím další věc,
že jsem to opět já,
kdo tápe a komu vůle upadá.

Běžím, běžím, zastavuji,
konečně nacházím pochopení.
Svůj směr teď upravuji
a lámu své zřejmé zaslepení.

Teď vím jistě jednu věc,
že jsem to pouze jenom já,
kdo své štěstí ovládá.